Únor 2010

Jaro v zimě?

28. února 2010 v 18:39 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Posledních pár dní na nás začíná vykukovat jaro. Sníh odtává, ptáci zpívají, na trávě se tvoří krásná vrstva bláta a kaluže. Tak takhle přesně vypadá to, že končí zima.
Dnes, když jsem se procházela na poli se psem mi něco začlo bzučet u ucha. Řikám si, že jsem se asi zbláznila a jen mi bzučí v hlavě a nechala jsem to plavat, ale o pár minut později jsem zahlídla včelku. Krásnou hnědo žlutou včelku.
Jo možná se to všechno zdá jako první příznaky toho, že nás zima opustí, ale když se tak kouknete kolem sebe, tak se nevyhnete titulkům typu " V březnu bude ještě sněžit" Někdo je rád, někdo méně, někdo se zhroutí, že ho ještě v březnu čeká odklízení sněhu, chození ve sněhových břečkách a potom až to bude krásně odtávat, tak někde i potopy.
Možná nás čeká pokračování zimy, což vlastně ještě do 21.3. pokračovat má, možná nás čeká jaro. Kdo ví,... nechme se překvapit,co si na nás počasí vymyslí.






Slunce,pole... 25.2.2010

26. února 2010 v 11:43 | Beornottobe |  GALERIE



Krajiny(moře,sníh,louka)

23. února 2010 v 17:04 | Beornottobe |  GALERIE
Nestává se moc často, že bych fotila i něco jiného než zvířata, ale někdy prostě neodolám.. :)

Velký otazník a malý vykřičník

23. února 2010 v 16:33 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Miluji strach, ale nesnáším, když se bojím.
Snažím se jít, jen za tím, za čím si stojím.
Už nemám sílu bojovat, ale pořád žiju.
Vidím před sebou tmu, já už prostě nemám sílu...

Nevím, jak dál, jsem zmatená.
Ani nevím, co mě tolik žere, vždyť o nic nejde...Ale radši to budu dusit v sobě, než abych se někomu svěřila. Taková já jsem, klidně bych se tím i udusila, jen abych nic NIKDY nemusela říkat lidem kolem.


Dolehla na mě z ničeho nic asi deprese či jak tomu vy smrtelníci říkáte a nejvíc mě na tom štve, že to píšu na blog, který čtou minimálně 3 lidi, které znám i když jsem říkala, že o něm nikomu neřeknu a i když je znám jen virtuálně, tak mi to vadí.
Skládám si tu nějakou nesmyslnou básničku, o čem vlastně je?? Nevím, přísahám, opravdu to nevím...Zítra si budu pokládat otázku: " Co jsem to psala na ten blog za pitomost?" a v tom horším případě tenhle článek i smažu.
Zdá se mi, že jsem schizofrenik. Kdyby teď někdo ke mně přišel, začnu se chovat zase normálně, zase tak, jako kdyby mi teď vůbec nebylo tak... tak... divně,nepochopitelně.
Co to se mnou kruci je?? Tohle nejsem ! A proč je mi vlastně tak divně?
Na každýho člověka to asi někdy dolehne, ale nikdy to na mě nedolehlo tak, abych musela psát nesmysly. Nemám slov, jdu se zahrabat hluboko do země a zamyslet se nad sebou. Potom přijdu se vzytečnou hlavou a budu dělat, jako by se nic nestalo...Ale ono se doopravdy nic nestalo, jen mi asi začal vypovídat mozek službu, teda pokud nějaký mozek vůbec ještě mám.

Západ slunce je tak obyčejná věc a přitom tak krásná, nikdy mě neomrzí se na to dívat či to dokonce fotit...

Zvířata(převážně psi)

22. února 2010 v 17:02 | Beornottobe |  GALERIE
Nejsem profesionální fotograf, nemám profesionální fotoaparát a nesnažím se fotit profesionálně. Prostě si fotím pro radost, tak tady jest pár mých výtvorů obyčejným starým kompaktním, ale nenahraditelným a často mě doprovázejícím fotoaparátem:



Byla jsem prozrazena...

22. února 2010 v 15:59 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Předevčírem svítilo sluníčko...radovala jsem se, že sníh konečně odtává. Ale někdo asi nechtěl, abych se radovala, že nesněží a tak včera začla pořádná chumelenice. Někdy si říkám, že štěstí mi prostě nepřeje.

Ale tohle není téma článku, který se tu snažím sesmolit. Nadpis se váže k tomu, co jsem napsala při zakládání blogu do článku "A jsem zase ve světě blogování... . " Psala jsem tam, že to o tomto blogu nikomu psát nebudu...Nepovedlo se. Hned druhý den existence mého internetového deníčku jsem napsala na blog kamarádce Lindě a jelikož jsem byla na blogu přihlášená, naskočila tam přezdívka "Beornottobe" a když se mě potom ptala jakého mám psa, už prostě bylo jasné moje odhalení :)
Druhá kámoška to ze mě tak dlouho páčila, až mi to prostě nedalo jí to říct. Ale, co se dá dělat, i když jsem se snažila mít blog jen pro sebe a nedávat o něm znát okolnímu světu, tak se to prostě nepodařilo.
To se potvrdilo, když třetí kámoška narazila na komentář u Lindy, klikla, psaní jí přišlo povědomé a tak jsem se musela přiznat i jí.

Někdy si tak přemýšlím, proč vůbec mám blog. Můj život je tak nezajímavý, sterotypní, ale přesto se potřebuji někam vypsat, někam, kde mě nekritizuje okolní svět kvůli tomu, že jsem sama sebou, ale když už, tak jenom proto, že neumím psát zajímavé články :P



Zvířata mají život o tolik jednodušší než my,někdy bych si chtěla zkusit být alespoň na jeden den zvířetem. Nemít žádné povinnosti, starosti,... Ale na druhou stranu asi by život bez všech těch vymožeností dnešní doby, nebyl tak zábavný.. :)

Já a řetězák?To nedává smysl,ale přesto je to fakt..

21. února 2010 v 17:12 | Beornottobe | 
Nuda mě přemohla udělat si řetězák...v životě bych neřekla, že něco takového udělám,ale udělala jsem to..ještě k tomu takhle dlouhý!? Tady je:

Nový design blogu

21. února 2010 v 16:01 | Beornottobe |  BLOG
Říká se, že kdo si hraje nezlobí a tak, když se mi vrátil můj počítač z opravny pustila jsem se do výroby nového designu. V jednoduchosti je krása..teda alespoň se to praví :) Zatím se mi tento design líbí, ale už si sama sebe představuji za pár týdnů, jak zoufám, že jsem mohla vytvořit něco takového. Doufám,že tomu tak nebude, na tvoření jiného designu nemám náladu :D

Zima

19. února 2010 v 16:16 | Beornottobe |  OSTATNÍ
"Brrr..to je ale zima" vypouštím z úst pokaždé, když přebíhám v mikině ze školy do jídelny s bundou v ruce. Cítila jsem, jak se mi ruce a obličej snaží zčervenat zimou, ale než to stihli udělat byla jsem v zatopené jídelně.
Na sníh jsem se "tenhle" rok těšila již od začátku prosince, ale on pořád ne a ne přijít. Uráčil se přijít až pár dní před Vánoci a já v naději doufala, že vydrží až do Vánoc, abych se zase po pár letech dočkala bílých Vánoc, ale mé přání sníh nesdílel a uráčil se jeden den před Vánoci roztát a na silnici udělat krásnou břečku, o zablácených travnatých plochách ani nemluvím.
Když po delší době, trvající asi týden, začali padat maličké bílé vločky opět jsem se zaradovala a po pár dnech jsme měli nádhernou zasněženou krajinu, kterou bylo škoda opustit a jít domů.
A dnes tu máme únor...Sníh se pořád drží, ta bílá krása už vlastně zmizela, je to taková ztrvdlá na půl roztavená hmota, kterou momentálně nesnáším. Počáteční nadšení postupně vyprchalo, sníh se drží už přes měsíc a já stále čekám a čekám, kdy se uráčí zmizet a nechá přijít jaro a rozkvétat květiny.
Už mě nebaví každý den přicházet domů s červeným obličejem, protože mi byla venku zima a už vůbec mě nebaví sedět celý den doma, protože jít v tomhle na procházku se psem se mi moc nechce, už jenom proto, že silnice jsou posolené a pes se brodí ve sněhu div že mu jde ještě vidět hlava.
Opravdu se potřebuji vypsat z téhle zimní depresivní nálady a tak si tu píšu nesmyslný článek, který je vcelku o ničem. Potřebuji jaro nebo ještě lépe léto a prázdniny, protože škola je pro mě momentálně stejně depresivní jako ten sníh.

Svět knih a knížek,který mi dříve nic neřikal

18. února 2010 v 17:07 | Beornottobe |  ZÁJMY
Jak již jsem se zmiňovala v článku " O mně" o knížkách jsem si dříve myslela, že jsou ztráta času. To bylo ale do doby, než jsem se před pár dny začetla do knihy 'Zlobiví psi si užijí víc legrace' . Na knihy jsem trochu změnila názor i před půl rokem, když jsem četla knihu ' Marley a já' , kterou jsem přečetla asi 3×, ale to byla jediná kniha, která mě dokázala doopravdy zaujmout. Možná proto jsem ke knihám chovala takový odpor, protože se mi žádná z nich nejevila dostatečně zajímavá.


Minulý a letošní rok jsem v kině zhlédla dva filmy z twilight ságy....Řekla jsem si, že číst to by bylo zbytečné a že si na další díl počkám, moje zvědavost ale rostla a tak jsem se před 2 dny začetla do knihy s názvem 'Zatmění', kterou teď čtu a opravdu mě začalo čtení bavit. Ale i přesto mě sžírá, že je opravdu jen málo knih, které přečtu s nadšením jako Marleyho nebo Zatmění...Čtení zkrátka není asi moje parketa, i když bych byla moc ráda, kdyby byla..
Do konce června máme mít do čtenářského deníku přečteno 8 knih,nejlépe pak doporučenou četbu..Já nemám přečtenou knihu ani jednu a ani se mi do toho nechce.Nejspíš až dočtu 2 knihy, které mám nyní rozečtené, tak zase začnu chovat tu nenávist ke čtení, protože nemůžu zaboha najít další knihu, která by mě dokázala zaujmout, ale na tom nesejde, stejně budu muset číst tolik nenáviděnou doporučenou četbu, která mě nedokáže zaujmout ani hloupým názvem.

I přesto mě ale láka čtení, je fajn sednout si, vzít knihu do ruky a potulovat se ve své fantazii, představovat si děj, který je v knize popsán do každého detailu, jen aby kniha byla co nejdelší.Když se tak začtu, nevnímám okolní svět, v ten moment existuje jen děj knihy, nad kterým se musím zamýšlet a myslím na něj tak dlouho dokud si neřeknu: " Vždyť je to jenom kniha,proč nad tím tak přemýšlím,má to vůbec cenu?!"
Opravdu mě mrzí, že není více autorů knih, kteří by dokázali mě, náročnou čtenářku zaujmout tak,jako to dokázali John Grogan a Stephenie Meyerová.Díky bohu za jejich tvorbu!

Má složitá osobnost...

17. února 2010 v 17:24 | Beornottobe | 
Čím začít..? Začněme například mou přezdívkou BEORNOTTOBE, když si slova rozložíte vznikne vám be or not to be, což v překladu z angličtiny znamená být či nebýt. Né, že bych si tuto otázku nějak často kladla, protože zastávám názor, že když už jsem, tak si to musím i užít a ne se zabývat otázkami,jako např. " Co kdybych...?". Prostě a jednoduše se mi tato otázka líbí a tak jsem si z ní udělala přezdívku.
Vysvětlit přezdívku bylo jednoduché, horší teď bude napsat něco o mém já. Popsat sama sebe je jedna z nejtěžších věcí, ale objektivně se o to tedy pokusím. Řekla bych o sobě, že jsem upřímná,otevřená,na nic si nehraji a všechno říkám narovinu, snažím se být přátelská, i když jak každý jistě ví, ne se všemi lze v dobrém vyjít a tak ze mě někdy vypadne nějaké to sprosté slovíčko, za které bych si někdy nejraději nafackovala. Mojí životní láskou se stala zvířata, na která nedám dopustit, obzvláště psi mi neskutečnou rychlostí už jako malé přirostly k srdci a dodnes psy mám moc ráda. Doma mám jednoho pejska, se kterým dělám psí sporty, jako např. agility, dogdancing či jenom obyčejnou poslušnost, na jiné sporty můj pes bohužel není stavěn , je prostě moc maličká(ano ona, má fenka)...Dalším mým zvířátkem se stal po smrti mého morčátka králíčí chlapeček, který mě dokáže krásně vytočit, když mi kouše do všeho, co najde..
Když se dáme na téma škola, troufnu si říct, že v ní prospívám bez větších obtíží. Na mých vysvědčeních se prozatím vždy objevovalo : Prospěla s vyznamenáním , ale čert ví, jak to dopadne letos. Dá se říci, že ve škole mě nebaví nic, nejradši bych šla místo školy někam se psem hodně daleko od všech lidí, někam na louku, kde skoro nikdo nechodí, tak to mám nejradši. Ve škole chodím také do pěveckého sboru, protože hudba je další, co mě dokáže alespoň trochu rozveselit. Dříve jsem 5 let hrála i na klavír, ale tato doba už je za mnou, teď si jen párkrát do měsíce brknu na klávesy, co máme doma nebo, když jsme u babičky, tak si zahraji na její klavír.
Mezi další mé záliby by se dalo počítat sledování TV, ráda se podívám na "své" odpolední seriály, na nějakou pěknou americkou komedii nebo jakýkoliv film, který mě nějakým způsobem zaujme.Knihy jsem skoro vymazala ze svého života, říkala jsem si , že pokud je kniha dobrá, bude i v televizi, ale poslední dobou přicházím na to, že i čtení může být zábava(poslední dobou se rozumí 4 dny :D) a tak mám momentálně(17.2.2010) rozečtené 2 knihy a to 'Zatmění', protože když už jsem byla na prvních 2 dílech této série v kině, tak se prostě potřebuji dozvědět, jak tento třetí dopadne, a 'Zlobivý psi si užijí víc legrace' od Johna Grogana.V této knize jsou vytaženy nejlepší články tohoto pána,který psal do novin.
A to je další z témat..v budoucnu by mě lákalo psát do novin, ale nevím, jak bych na tom byla, když bych si musela jen tak vymyslet nějaký článek. Nemám ráda, když mě někdo do něčeho nutí a úkoluje mě..mám radši, když si na něco musím přijít sama a pak tu činnost i raději dělám..
To by mohlo být o mě asi tak vše, osobní údaje nemám v plánu říct, stejně by to nikomu k ničemu nebylo...nebo snad ano?:)

Beornottobe



A jsem zase ve světě blogování...

17. února 2010 v 16:50 | Beornottobe |  BLOG
"Ne!Už nikdy si blog nezaložím" řekla jsem si,když jsem zrušila jeden ze svých dalších blogů. Celkem jsem už zrušila asi 3 a až do dneška jsem ani neplánovala, že bych si nějaký další mohla snad někdy založit. Ale jak vidíte stalo se. Jen s jednou výjimkou:Nikomu známému o tomto blogu nebudu psát a ani se nebudu vtírat ostatním blogům, aby se staly mým jakýmsi spřáteleným blogem, který dle nich má přímo povinnost navštěvovat jejich blog a psát jim tam komentáře a když psát nebude, prostě si ho smažou z oblíbených stránek. Ano i takový je dnešní svět blogařů. Proto, už předem, počítám s tím,že moje návštěvnost bude takřka nulová, ale abych pravdu řekla, nijak zvlášť mě to nezžírá.
Blog má být hlavně o zábavě, má rozjívet psací a designové schopnosti člověka a nemá se brát jako povinnost, což je ovšem další zálibou mnoha blogařů-myslet si, že blog je povinnost. Na svůj blog si píši ze své vlastní vůle. Miluji psaní článků, ale samozřejmě jen pokud mám o čem psát. Někdy můžu napsat třeba i více článků denně, někdy zase 1 za měsíc. A to je další z důvodů, proč o tomto blogu nikomu neřeknu, píši si ho hlavně pro sebe a když nemám čas, tak sem prostě nic nenapíši a ostatním to bude jedno :)
Pokud ale přeci jen někdo narazil na můj už teď, po prvním článku, nezajímavý blog, tak ho tu srdečně vítám a budu ráda, když napíše nějaký rozumný komentář.

Beornottobe