Květen 2010

Neptejte se mne na nic v 7 ráno, stejně vám odpovím špatně.

23. května 2010 v 16:42 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Myslela jsem si, že jsem, když jdu po ulici, neviditelná. Vyhovovalo mi to. Sice se na mě sem tam upřel nějaký ten pohled, ale to snad na každého. Mě jen vyhovovalo, že mě lidé jen tak zničeho nic neoslovují, tedy už mě oslovilo dost lidí, ale teď se to na nějaký čas stoplo. Ovšem už to zase začíná.
Předevčírem jsem šla kolem 20:05 do města se psem. Projdu v klidu kolem kina, na druhé straně vidím nějakou partu divných chlapíků. Nemám ráda, když jdu sama po ulici a vidím podezřelé lidi, to fakt ne. Ještě více mě dorazilo, když na mne zvolali: "Jdeš na pivo?" ....Ignorace je nejlepší :D
( Možná jsem jen paranoidní a nevolali na mne, možná volali někam úplně jinam, ale já to vzala tak, že to bylo na mne)
Dneska ráno jsem vstávala už v 6:45 (blázne..!), abych šla vyvenčit psa. Natáhla jsem si tepláky, na noční košily jsem si vzala mikinu a bundu a vyrazila jsem. Asi jsem vypadala jako strašidlo, ale mně to bylo jedno, protože jsem doufala, že všichni normální lidé budou ještě spát. Jdu a jdu a najednou na mě nějaký kluk mluví. Ptal se mě kolik je hodin. Chvilku jsem přemýšlela, jestli s sebou nemám mobil a jelikož jsem ho neměla, tak jsem ze sebe vyhrkla jen "ospalou" odpověď NEVIM. Asi se s tím nehodlal spokojit a nehodlal se zeptat někoho jiného, tak mi ještě řekl: " Může bejt tak kolem osmi ne?", řekla jsem, že jo, protože jsem si v tu dobu uvědomovala jenom to, že je celá, ale bylo mi už jedno jestli osm nebo sedm nebo třeba devět. Až když jsem byla pryč jsem si uvědomila, že je sedm, nikoli osm, což mi doma potvrdily i hodiny... :D Chudák..jsem mu podala mylné informace. No jo, stane se, nemá se ptát ospalého člověka!

Schopnost předvídat nemilou skutečnost bývá nazývána pesimismem.

14. května 2010 v 17:53 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Čas utíká, čas běží, čas chvátá, čas se pohybuje neskutečnou rychlostí dopředu a já si tak přemýšlím, jak je to vůbec možné, že to všechno tak rychle uteklo. V jednu chvíli chodím do školky, všechno je fajn a najednou už jsem v devítce a řeším toho více než dost, musím se učit, musím přemýšlet o budoucnosti.

beornottobe.blog.cz
Ale proč tu plácám o času...především asi proto, že jak koukám jsem naposledy psala 19.4.,...mě to připadá jako kdybych sem psala včera. Na počítači už trávim snad o polovinu méně času než dřív a mým psaním trpí nyní od dubna založený deníček, který ale taky není moc naplněn novými událostmi, ale rozhodně novějšími než blog. Taky jsem teď poslední dobou nebyla nějak moc ve škole, už si nepamatuji, kdy jsem šla do školy opravdu všech pět dní na všechny hodiny. Někdy ke konci dubna jsme totiž jeli na team-bulding s lidma od filmu ve Slatině pod Hazmburkem, fakt se mi tam moc líbilo, klidně bych se tam i vrátila. Myslela jsem si, že to bude bůhví jaká pohroma a bála jsem se, co všechno tam bude za lidi, ale většinou to všechno byli příjemní super lidi, zahráli jsme si pár her, vyšli si na zříceninu hradu Hazmburk a pak když jsme se na to dívali na videu, tak jsme se nemálo nesmáli. Jednu hru s názvem " polibek smrti " jsem sice odmítla hrát. Ne ani proto, že bych musela někomu dát tu pusu, abych vyhrála, což o to, ono spíš šlo o tu osobu, kterou jsem měla na lístečku, takže kdyby tam byl kdokoliv jiný, tak hraju :D Dále pak zajímavou hrou se stal "kolíček". To bylo, že jsme si přendavali tajně modrý kolíček na oblečení a komu zůstal dostal trest, opravdu lituju toho, komu zůstal, já ho neměla ani jednou :DOpravdu škoda, že jsme tam byli jen dva dny, klidně bych si to zopákla :) Teď už máme jen takové schůzky ohledně scénáře, což moc zábava není, když jste absolutně bez nápadů a oni vás tam ždímaj do posledního okamžiku, dokud někdo nevysloví nějaký slušný nápad, jako třeba dneska :D Což je další z důvodu, proč někdy chybím na hodinách, protože máme často schůzky, ale co...já si nestěžuji :)
FOTO:Hazmburk
beornottobe.blog.cz


Dalším důvodem bylo soustředění se sborem, taky zážitek. Člověk by ani neřekl, že na faře, kde jsme byli ubytováni, si užije víc legrace než kde jinde. Hráli jsme billiar ( kulečník s dírama), šipky a každý večer byla diskotéka. Já na tancování nejsem, takže jsem tam zezačátku jaksi odmítala tancovat, ale nakonec jsem se nechala překecat a fakt jsem si to užila. Sice asi není nejlepší ječet v noci " We are the champions" na diskotéce, když druhý den máte slušně a čistě zazpívat písně, které se budou předvádět v kostele na koncertech, ale co, hlasivky mě nějak moc nebolely. V pondělí 3. hodinu máme zkoušku se sborem, takže budu zase chybět minimálně na jednu hodinu z celého týdne :D

Mimochodem, zjistila jsem, že mám hrozný zlozvyk a to- mít poslední slovo. Tak jo, nezjistila jsem to až teď, vím to už dlouho, ale je to se mnou čím dál horší :D Někdy v lednu jsem si to začala uvědomovat asi nejvíc, když jsem na facebooku řekla jednomu kámošovi, že musím mít poslední slovo, on ho chtěl mít ale taky, takže jsme společně ještě se dvěma kámoškama tam udělali takový menší chat. Dali jsme dohromady přes 7 600 komentářů, skončilo to asi někdy v březnu a dobré na tom je, že to poslední slovo jsem nakonec měla JÁ :D A nejhorší na tom je, že teď už se zase přu o poslední slovo, akorát s jinym kámošem. No neni to ani tak kámoš, protože ho sotva znám (byl na tom team-buldingu, ale nijak jsme spolu nemluvili), ale to je detail. Ale já si věřim, já to poslední slovo budu mít zase :) :D