Červen 2010

The dark night....

21. června 2010 v 22:25 | Beornottobe |  PŘÍBĚHY
Jednou takhle v noci jsme si s kamarádkou psali na facebooku a ona mi řekla, ať jí napíšu něco dlouhýho než se vrátí zase k pc. Začala jsem psát příběh a ona když přišla, tak chtěla pokračování. Nu a tak jsem psala a psala a dopsala to. Je to můj první příběh, protože na psaní příběhů nijak nejsem, ale tak byla nuda :D

Temná noc


Byla to temná tajemná noc. Tma všude kolem. Byl by to obyčejný večer, ale už to, že měsíc byl v úplňku nasvědčovalo tomu, že se stane něco neočekávaného a taky, že se stalo. Bylo právě čtvrt na jednu v noci, když se 15ti -letá dívka jménem Daniela vracela ze školního výletu. (Je absurdní, že se vraceli o půlnoci. Vlastně je absurdní vše, co píšu...). Šla z nádraží, toho hnusného nádraží, u kterého bydlí nespočet nepřizpůsobivých občanů a u kterého to není zrovna bezpečné. Nebála se, to bylo vážně zvláštní, cítila se naprosto v klidu i přesto, že okolo nebylo ani živáčka a slyšela divné zvuky...

Najednou z křoví vylétl velký orel, ale nebyl to obyčejný orel. Hlavu měl celou černou, zobák červený od krve a v očích měl zlověstný výraz. Daniela se lekla, ale v momentě orel opět zalétl a ona, ačkoliv ho všude vyhlížela, ho již nezahlédla. Tedy, alespoň ne v příštích 5ti minutách.

Když zrovna procházela okolo starých kasáren uslyšela další šustivý zvuk. Trochu se podobal tomu, který se ozval před tím než uviděla orla vylétajícího z křoví, ale přesto si myslela, že je to jiný zvuk a taky, že byl. Z rozpadlého domu vylezl muž zahalený v černém dlouhém kabátě. Hlavu mu zdobil nápaditý klobouk, na kterém měl obrázek orla. Přesně takového orla, kterého Daniela zahlédla před 5ti minutami. Daniela se neskutečně lekla a začala utíkat. Motala se jí hlava, muž se stále přibližoval a ještě ke všemu cítila příšerný zápach z kanalizace. Najednou už za ní neběžel ten muž, nýbrž orel. A ten je mnohonásobně rychlejší než člověk.

Orel přilétl k Daniele, ona už se nestačila sklonit, začala panikařit a svět se s ní točil. Orla měla přímo za zády, cítila jeho pohyby, slyšela jak máchá křídly a jak jí pomalu ale jistě dohání. Už neměla možnost utéct, orel jí dohonil rychleji než čekala. Byla by začala křičet, když jí orel zavadil o ruku, na níž se vytvořil obrovský škrábanec, ale už neměla tolik síly a upadla do mdlob. Orel už neviděl svou kořist se pohybovat, ale stále cítil, že dýchá a tak ho nezastavilo nic v tom, aby Daniele ještě ublížil. Poškrábal jí celý obličej a pak znenadání odlétl.

Když se Daniela probrala nic neviděla, jen cítila příšernou bolest. Takovou bolest v životě necítila, ubíjelo jí to, měla chuť znovu omdlít, už to nemohla vydržet. Zjistila, že oslepla... Aby toho nebylo málo, Daniela zjistila, že nemá poškrábaný jen obličej, ale i rozervané nohy a tak jí každý krok působil bolest. Byla to sice menší bolest než ta způsobená škrábanci na obličeji, ale i přesto jí cítila. Pomalými šnečími krůčky šla do neznáma, slyšela jak na ní troubí auta. "Asi stojím v silnici" pomyslela si a tak se snažila dobelhat někam ke straně, když tu náhle do někoho narazila a opět ucítila ten pach kanalizace. Nikdo jí ani neokřikl, aby si dávala pozor a nevrážela do lidí a ani se jí nezeptal, co se jí stalo a pak jí to došlo. Byl tu zase ON, ten muž v černém kabátě a klobouku s orlem.

Snažila se otočit a utíkat, jenže ta hrozná bolest a slepota jí to nedovolovaly a když jí chytilo něco za ruku, tak se pomalu ale jistě začala vzdávat. Muž si jí přehodil přes rameno a ona jen cítila ten nesnesitelný pach, neskutečnou bolest a příšerný strach. Už nebylo úniku. Nemá šanci se z této prekérní situace za žádnou cenu dostat. Stále jí nesl a třebaže měla ještě kapičku naděje, že to není vrah, že se třeba jen spletla a že jí nese do nemocnice, sama tomu moc nevěřila. Její plamínek naděje uhasl v momentě, kdy se muž zastavil a pravil jí jedno ďábelské SBOHEM. Uslyšela, že poblíž je tekoucí voda a tak si lehko mohla domyslet, co se právě stane. Její myšlenky nebyly mylné a v momentě kdy padala do hluboké vody se jí promítl v hlavě celý její život. Neprožila toho moc, byla přeci tak mladá, ale měla v hlavě uchované samé hezké vzpomínky, které zakryly ty hrůzné z posledních pár hodin. Bylo něco po druhé hodině ranní, když Daniely život se navždy ztratil ve vodě.


Hanba na mne...

13. června 2010 v 20:33 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Když kouknu na svůj blog vydím tu jen pusto prázdno, žádné nové články, žádné nové komentáře a návštěvnost tak maximálně 5 lidí denně :D To víte, venku je tak krásně a i když jsem tvor vcelku samotářský a nechodím ven s nějakou partou, tak mě to k počítači netáhne a den trávím povětšinou venku, na zahradě. Ležím si tam tak, čtu si knihu, okolo mne běhá pes a já tam vydržim ležet klidně celý den :) Včera jsem dočetla To od Stephena Kinga a dneska jsem četla Rozum a Cit od Jane Austen. Ta kniha od Kinga měla 1050 stránek, takže mi to dalo docela zabrat než jsem to přečetla a knihy do knihovny musim vrátit už tuhle středu ( inu vlastně ve čtvrtek, ale to budeme se školou na výletě- jak já tam nechciii), takže mám co dělat, abych to stihla přečíst, ale už jsem na 109 stránce, tak těch 280 stran snad dám za 2 dny :D
Taky přišel čas písemek...učitelé se snad zbláznili. Dobrej měsíc nepíšeme písemku a teď se to snaží nahňácat všechno na 5 dní, a pak že jsou chytří... :D
Inu, já zase opouštím na nějaký čas blogový svět, jdu zkouknout pár dalších dílu Moonlightu..to je tak krásný seriál, náhrada za The Vampire diaries..škoda že Moonlight nemá víc dílů..ale až to dokoukám, tak se asi budu dívat na nový americký seriál Pretty little liars, jsem seriálový cvok :D :)