The dark night....

21. června 2010 v 22:25 | Beornottobe |  PŘÍBĚHY
Jednou takhle v noci jsme si s kamarádkou psali na facebooku a ona mi řekla, ať jí napíšu něco dlouhýho než se vrátí zase k pc. Začala jsem psát příběh a ona když přišla, tak chtěla pokračování. Nu a tak jsem psala a psala a dopsala to. Je to můj první příběh, protože na psaní příběhů nijak nejsem, ale tak byla nuda :D

Temná noc


Byla to temná tajemná noc. Tma všude kolem. Byl by to obyčejný večer, ale už to, že měsíc byl v úplňku nasvědčovalo tomu, že se stane něco neočekávaného a taky, že se stalo. Bylo právě čtvrt na jednu v noci, když se 15ti -letá dívka jménem Daniela vracela ze školního výletu. (Je absurdní, že se vraceli o půlnoci. Vlastně je absurdní vše, co píšu...). Šla z nádraží, toho hnusného nádraží, u kterého bydlí nespočet nepřizpůsobivých občanů a u kterého to není zrovna bezpečné. Nebála se, to bylo vážně zvláštní, cítila se naprosto v klidu i přesto, že okolo nebylo ani živáčka a slyšela divné zvuky...

Najednou z křoví vylétl velký orel, ale nebyl to obyčejný orel. Hlavu měl celou černou, zobák červený od krve a v očích měl zlověstný výraz. Daniela se lekla, ale v momentě orel opět zalétl a ona, ačkoliv ho všude vyhlížela, ho již nezahlédla. Tedy, alespoň ne v příštích 5ti minutách.

Když zrovna procházela okolo starých kasáren uslyšela další šustivý zvuk. Trochu se podobal tomu, který se ozval před tím než uviděla orla vylétajícího z křoví, ale přesto si myslela, že je to jiný zvuk a taky, že byl. Z rozpadlého domu vylezl muž zahalený v černém dlouhém kabátě. Hlavu mu zdobil nápaditý klobouk, na kterém měl obrázek orla. Přesně takového orla, kterého Daniela zahlédla před 5ti minutami. Daniela se neskutečně lekla a začala utíkat. Motala se jí hlava, muž se stále přibližoval a ještě ke všemu cítila příšerný zápach z kanalizace. Najednou už za ní neběžel ten muž, nýbrž orel. A ten je mnohonásobně rychlejší než člověk.

Orel přilétl k Daniele, ona už se nestačila sklonit, začala panikařit a svět se s ní točil. Orla měla přímo za zády, cítila jeho pohyby, slyšela jak máchá křídly a jak jí pomalu ale jistě dohání. Už neměla možnost utéct, orel jí dohonil rychleji než čekala. Byla by začala křičet, když jí orel zavadil o ruku, na níž se vytvořil obrovský škrábanec, ale už neměla tolik síly a upadla do mdlob. Orel už neviděl svou kořist se pohybovat, ale stále cítil, že dýchá a tak ho nezastavilo nic v tom, aby Daniele ještě ublížil. Poškrábal jí celý obličej a pak znenadání odlétl.

Když se Daniela probrala nic neviděla, jen cítila příšernou bolest. Takovou bolest v životě necítila, ubíjelo jí to, měla chuť znovu omdlít, už to nemohla vydržet. Zjistila, že oslepla... Aby toho nebylo málo, Daniela zjistila, že nemá poškrábaný jen obličej, ale i rozervané nohy a tak jí každý krok působil bolest. Byla to sice menší bolest než ta způsobená škrábanci na obličeji, ale i přesto jí cítila. Pomalými šnečími krůčky šla do neznáma, slyšela jak na ní troubí auta. "Asi stojím v silnici" pomyslela si a tak se snažila dobelhat někam ke straně, když tu náhle do někoho narazila a opět ucítila ten pach kanalizace. Nikdo jí ani neokřikl, aby si dávala pozor a nevrážela do lidí a ani se jí nezeptal, co se jí stalo a pak jí to došlo. Byl tu zase ON, ten muž v černém kabátě a klobouku s orlem.

Snažila se otočit a utíkat, jenže ta hrozná bolest a slepota jí to nedovolovaly a když jí chytilo něco za ruku, tak se pomalu ale jistě začala vzdávat. Muž si jí přehodil přes rameno a ona jen cítila ten nesnesitelný pach, neskutečnou bolest a příšerný strach. Už nebylo úniku. Nemá šanci se z této prekérní situace za žádnou cenu dostat. Stále jí nesl a třebaže měla ještě kapičku naděje, že to není vrah, že se třeba jen spletla a že jí nese do nemocnice, sama tomu moc nevěřila. Její plamínek naděje uhasl v momentě, kdy se muž zastavil a pravil jí jedno ďábelské SBOHEM. Uslyšela, že poblíž je tekoucí voda a tak si lehko mohla domyslet, co se právě stane. Její myšlenky nebyly mylné a v momentě kdy padala do hluboké vody se jí promítl v hlavě celý její život. Neprožila toho moc, byla přeci tak mladá, ale měla v hlavě uchované samé hezké vzpomínky, které zakryly ty hrůzné z posledních pár hodin. Bylo něco po druhé hodině ranní, když Daniely život se navždy ztratil ve vodě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandra, Bertík a Arny Sandra, Bertík a Arny | 22. června 2010 v 12:47 | Reagovat

Týjo, smekám. Já vím, jak hodně máš teď času, tak piš dál, ve Svojanově budu ve volných chvílích číst tvé příběhy, ju? :D

2 Beornottobe Beornottobe | 22. června 2010 v 15:38 | Reagovat

[1]: Cože, jak kolik mám času? :D Já žádnej nemám :D A děkuju :))

3 Sandra, Bertík a Arny Sandra, Bertík a Arny | 22. června 2010 v 19:54 | Reagovat

[2]: Och, já myslela že ti Ajrin vůůbec nedává zabrat :D Nu, co si budem povídat... Však jsme na tom skoro stejně :D
Za dva týdny si budem říkat, jak to strašně letí :-)) A není za co :D

4 Beornottobe Beornottobe | Web | 22. června 2010 v 20:53 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že v tom jedem společně a neprožívám to sama :D To si teda budem. Dneska na mě matka, že jedu za 10 dní do Svojanova a já na ní: Cože? :D Já myslela, že je to až za 3 tejdny :D

5 Caty Caty | Web | 22. června 2010 v 20:54 | Reagovat

Toť otázka:D.Možná,že máme společnej největší zájem a to psy?:D

6 Sandra, Bertík a Arny Sandra, Bertík a Arny | 23. června 2010 v 13:12 | Reagovat

[4]: :D :D To, že za několik dní jedem na tábor, říkám jen já. Mamka mi ohledně tábora říká jen to, co ještě potřebuju dokoupit, taťka se strachuje, aby Bertíček měl dostatek pamlsků a žrádla a abych ho moc neuhnala a pak se oba dva strachujou, abysme tam vůbec dojeli :D

7 Žirafka Žirafka | Web | 24. června 2010 v 19:54 | Reagovat

Super! Taky plánuju něco napsat. Taky něco krátkého. Jinak jen nechápu, jak v předposledním odstavci, když si myslela, že je na silnici, poznala, že je to ten chlapík - byla přeci slepá. Jinak je to ale FAKT SUPER! PS: čekala jsem, že se vzbudí a bude to jen sen, ale... ještě že to čtu za světla :-D

8 Žirafka Žirafka | Web | 30. června 2010 v 20:59 | Reagovat

Aha, to mě nenapadlo

9 Avilan Avilan | Web | 6. července 2010 v 9:39 | Reagovat

No, kdybych někdy potkala takového orla, asi bych zešílela. Moc hezky napsané :-)

10 Boe Boe | E-mail | Web | 18. července 2010 v 13:51 | Reagovat

MOC POVEDENÉ! Taky plánuju začít se psaním, ale zatím nemám dost dobrý nápad. Někdy příjde den, kdy mám šílenou fantazii a někdy je to semnou úplně u nuly.. ale každopádně moc moc pěkné :)

11 Boe Boe | E-mail | Web | 20. července 2010 v 21:36 | Reagovat

Ahoj, nemáš vůbec za co. Ráda pochválím, když je to zasloužené. Těším se moc na tvůj nový článek, protože hned první odstavec prvního článku mě zaujal, budu číst pravidelně :) Budu ráda, když si mě přidáš. Moc mě to potěšilo. Taky bych si tě přidala do oblíbených stránek, ať mám na tvůj blog snadnou cestu:) Taky většinou píšu až večer, lepší užívat prázdnin a nesedět jen u PC. Tak si je krásně a hlavně naplno užívej. Budu se těšit na další povídku. ;)

12 Avilan Avilan | Web | 21. července 2010 v 10:02 | Reagovat

Děkuji, taky tady nejsem napoosled :-)

13 Avilan Avilan | Web | 21. července 2010 v 10:03 | Reagovat

[10]: Tak to máme stejně.... jeden den mám úžasný nápad, napsala bych úžasnou věc. Ale druhý den, kdy to chci napsat, nenapíšu ani čárku

14 Vicky Vicky | E-mail | Web | 26. června 2012 v 14:59 | Reagovat

Skvělá práce, na to, že je to tvá první povídka, se ti moc povedla, je krásná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.