I don't know why I'm wasting my time with you...

20. října 2012 v 14:40 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Ten, kdo píše scénář k mému životu má opravdu zvrácený smysl pro humor.

Nevím, jestli vůbec chci mít to, co teď prožívám. Asi nechci...
Ale proč to teda dělám?
Proč trávim čas s někym s kym to nemá budoucnost?
A proč jsem ráda za to, že to tu budoucnost nemá?


Jo, jsem mladá a nechci někoho s kym by to mělo něco, co se nazývá budoucností, ale zase proč marnit čas úletama?
A proč mě baví tajit to před rodičema?
Proč odejdu od kamarádky už v půl 10 (když našim řeknu, že tam budu do půl 11), abych do půl 11 trávila čas s někym, koho sotva znám?
Proč mě baví smskovat s někym s kym nemám absolutně NIC společnýho?...možná tak město, kde bydlíme.
Proč mě tak strašně baví, když mě odveze před barák autem a baví mě mít strach, jestli to náhodou neuvidí nějakej soused nebo dokonce naši?
Proč mě baví poslouchat, co mi řiká, když od nikoho jinýho by mě to absolutně nezajímalo?
A proč mám pocit, že nás to OBA přestává bavit a skončí to strašně brzo? A proč mi to nevadí?
A proč i přesto jsem mu napsala tu smsku, jestli dneska nechce jít ven?
A proč by mi nevadilo, kdyby mi napsal, že NE a spíš mi vadí, že mi tak DIVNĚ odepsal, že ASI JO? Prej ,,můžeme se pak vidět no... ." Aby tě to moc neotravovalo NO! Promiň, že žiju. (EDIT 21:40 ... ven jsem nešla!)
A proč mi nevadí kolik mu je?? Přeci jenom takhle strašně velkej věkovej rozdíl je HROZNEJ.
A proč mě baví, když mě štve a já můžu poslouchat písničky, kde zpívaj o tom, jak je každej štve? :D
A proč si prostě neřeknu "game over" a nejdu dál?
A PROČ TO TAK ŘEŠIM?

Strašně moc mi vadí žít na týhle planetě. Potřebuju někam vypadnout. Někam do mojí dimenze...mojí vysněný země, kde nebudu muset čelit realitě. Kde nebude tolik lidí čekat na příležitost, jak ublížit jinejm, kde neexistuje bolest, utrpení, zklamání, chaos. Kde by byl klid, nemusela bych se stresovat nad tím, co BUDE, co BYLO...zajímalo by mě jen to, co JE. Kde by bylo jen pár vyvolených.

Nesnášim to tady. Nepatřim sem. Jestli existuje nějaká vyšší síla, tak vážně nechápu, proč mě přidělila zrovna na tuhle planetu...Nespletl se někdo? Mám tady opravdu být? Mně totiž přijde, že ne.

Necítím se dobře mezi lidma...Nemám je ráda. Ale jsou všude kolem...a já se s nima musím naučit žít.
Nějaký lidi vám k srdci přirostou, ale trvá to dlouho. Strašně dlouho. A já na to nemám sílu. A nejhorší na tom je, že ty lidi, co vám k tomu srdci přirostou, vám můžou ublížit úplně nejvíc. A vy netušíte KDY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caty Caty | Web | 20. října 2012 v 16:57 | Reagovat

fuuu..to je teda dost. přemýšlecí .článeček.
na tvé why otázky bych ti ráda odpověděla.samozřejmě nemůžu.protože odpověď neznám...na tu musíš přijít asi vážně jen ty sama.
ale je v tom strašně paradoxů. baví tě to tak moc,ale přitom si chceš říct game over..
grrr.. štve mě,že na NIC z tohohle článku nemůžu NIC POŘÁDNÝHO napsat...
a nějak ti tim ..pomoct :).

2 Beornottobe Beornottobe | Web | 20. října 2012 v 22:13 | Reagovat

[1]: I tak Ti děkuju, sis :) Nechám to prostě volně plynout no... (ááá, dneska se projevuje ta flegmatická část mé osobnosti :D)

3 Beornottobe Beornottobe | Web | 21. října 2012 v 19:53 | Reagovat

[2]: a dneska pro změnu ta melancholická...LOL no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.