Because I'm not like the others...

15. listopadu 2012 v 17:41 | Beornottobe | 
(Článek na téma týdne "Moje osobnost")
Jsem jiná, naprosto jiná, než ostatní. Blázen milující psy, který se může zdát díky prospěchu ve škole inteligentním, ale uvnitř je jen naivní malou holkou, která doufá, že se tady jednou něco změní a ona nebude muset neustále používat větu: "I don't wanna live on this planet anymore"


Trochu systémová chyba výroby.

Můj největší problém zřejmě spočívá v tom, že nemám ráda lidi a nedůvěřuji jim. Má uzavřená a nekomunikativní stránka, když se nacházím ve společnosti osob, které mi nejsou blízké, se projevuje na plné čáře a já se jí ne a ne zbavit. Pravidlo tří N (nikdy nikomu nevěř) se stalo tím nejvíce důležitým v mém životě, protože v momentě, kdy někomu začnu věřit se stávám zranitelná a ten, komu jsem důvěřovala mi může každou chvíli vrazit kudlu do zad. A to bolí. Proto si radši budu udržovat odstup, než abych se nechala zranit. Je to bezpečnější. Čím méně toho o vás jiný člověk ví, tím méně toho může použít proti vám.

Když jsem ve společnosti lidí, co mě znají a které mám ráda, tak umím být i ukecaná, veselá a otevřená, projevím svůj názor. Ale zase na druhou stranu - nikdy nemluvím zbytečně, takže když cítím, že vážně nemám co říct, tak mlčím, než abych řekla něco, co nemá vůbec smysl říkat.
Sice moc takových lidí, kteří mě umí přivést do ukecané nálady není, ale já jsem i za těch pár ráda.



Mezi mé nejlepší přátelé patří mí psíci. Protože oni nemluví, neubližují, jsou tu vždy pro vás, zvednou náladu, vyslechnou vás, jsou s vámi, když je vám nejhůř.

Jsem snílek a vytvářím si vlastní svět, kam se uchyluji ve svých myšlenkách. Izolovaný od kruté reality dnešního světa, který jde pomalu ale jistě do kytek. V mém světě není přetvářka, lež, namyšlenost ani žádná další podělaná lidská vlastnost.

Můj pohled na svět je pesimistický. Sice to ráda nazývám realismem, ale uvnitř vím, že je to tak pesimistické, až to bolí. Sice doufám v nejlepší, ale očekávám vždycky to nejhorší.

Jsem neskutečně tvrdohlavá. Když si něco umanu, tak prostě musí být po mém a nikdo mi nebude měnit můj systém. Nechci se totiž měnit kvůli někomu.

Jsem ale také cílevědomá a jdu si za svým cílem, jak nejlépe dokážu. Ne vždy se daří sice všechno na sto procent, ale i snaha se cení a já alespoň musím mít pocit, že jsem pro to udělala maximum.

Sarkasmus se stal podstatnou částí mého života a bez jeho používání bych už asi nepřežila. Proto mi taky není dobře ve společnosti, která sarkasmus nechápe. Jo, občas bych se asi měla s jeho používáním krotit, protože jednou po přečtení slohové práce mi češtinářka sdělila, že jsem strašně sarkastická, ale to se poddá.

Mojí další otravnou vlastností je nerozhodnost. Tak dlouho zvažuji pro a proti, a pak stejně můžu přijít jen s odpovědí: "Jáá nevim, jestli chci nebo nechci!" Zkrátka vždycky nevím, jestli to má víc kladů nebo záporů a jestli třeba nebudu litovat, když se rozhodnu pro to či ono. Taky občas, když už vypadám, že jsem rozhodnutá, tak se vše ještě může změnit.

Kdybych se měla zařadit do jednoho ze 4 druhu temperamentu, tak si nevyberu jen jeden. Mám totiž něco z flegmatika a něco z melancholika. Jo, moc tyhle dva temperamenty k sobě nejdou, protože flegmovi je vše jedno a mela zas všechno moc řeší. Ale jelikož já jsem děsně náladová osůbka, tak jsou dny flegmatické, kdy je mi vážně všechno úplně jedno a pak jsou tu dny melancholické, kdy mám chuť probrečet celý den, protože se na mě všechno sype a já všechno do hloubky analyzuji.

Nechovám se jako všichni kůl týnejdžři - nechodím se ožírat, nekouřím, nepatlám na sebe tunu make-upu, neměla jsem dvacet tisíc bojfrendů a neshledávám jako zábavu chodit do nejrůznějších klubů ... vlastně vůbec neshledávám jako zábavu chodit mezi lidi.

A je mi fakt jedno, co si o mně ostatní myslí, protože já se kvůli nim měnit nebudu :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chs-animal-love chs-animal-love | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 17:56 | Reagovat

Moc pěkně napsané :-) A to,že miluješ psy je od tebe hezké :-)

2 megiiiii megiiiii | Web | 15. listopadu 2012 v 18:03 | Reagovat

S tou společností jsem na tom stejně.... s tím problémem, že já potom působím děsně namyšleně a povrchně. Myslí si to o mě lidí, ale pravda je jinde - prostě nejsem tolik otevřená cizímu prostředí, a tak mlčím... a pak to vypadá že mi ty lidi nestojí za to se s nimi bavit. Na prd vlastnost ale těžko se toho zbavuje, když se cítím v cizím prostředí nejistá no..

3 Lizzie Lizzie | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 18:03 | Reagovat

Připomínáš mi mě samotnou :) Nerozhodnost, sarkasmus, celkem všechno v těch několika posledních odstavcích :) Ale zkus brát život trochu více optimističtěji. Věřím, že to zvládneš :) Hezky napsané :)

4 Verča Verča | Web | 15. listopadu 2012 v 18:18 | Reagovat

slečno, ten článek je úplně jako kdybych ho napsala já:-) jsem ráda,že se našel někdo takový:-)

5 Cath. Cath. | Web | 15. listopadu 2012 v 18:29 | Reagovat

Je to moc hezký, když mezi těmá různýma nesmyslnýma článkama na TT člověk najde něco pěkného. Moc pěkně napsané. V hodně věcech jsem stejná taky nekouřím, nepiju a nechodím po klubech. lidi celkově vůbec nevyhledávám.
V téhle době je vzácnost být jiný Važ si toho a vydrž. :)

6 Lilly Lilly | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 18:36 | Reagovat

Krásne napísané. Mám rovnaké vlastnosti, až mi je to divné :D Si hrozne sympatická z popisu :)

7 Džajna Dževil Džajna Dževil | Web | 15. listopadu 2012 v 19:04 | Reagovat

Už po přečtení prvního odstavce mi přišlo, jako bych to psala já. Mám poměrně stejné názory, stejné mylšenky, stejnou osobnost až na poslední část, protože já bych sama sebe popsala spíše jako melancholika a sangvinikam, někdy možní i cholerika. A nerozhodná jsem tedy jak v čem, prootže poslední dobou mě okolnosti donutili být nerozhondou, jinak jsem vždycky byla rozhodnutá ihned, čehož jsem pochopitelně občas litovala. Jinak mě těší, že nejsem taková jaká jsem jediná na světě.
j

8 Caty Caty | Web | 15. listopadu 2012 v 20:15 | Reagovat

ámen ! :D

9 Beornottobe Beornottobe | Web | 15. listopadu 2012 v 21:34 | Reagovat

[1]: Díky :) Spíše bych řekla, že je hezké od těch psů, že se nechovají tak, jako většina lidí a neumějí se na člověka vykašlat. Za to je člověk prostě musí milovat :D

[2]: Jo, občas někomu kvůli tomu taky můžu připadat namyšleně, ale je to prostě jen plachost a nejistota z cizích lidí. Asi se týhle vlastnosti zbavit bohužel nedá :/

[3]: Snažím se, snažím. Ale když život přináší tolik svinstev, tak je to někdy těžší :) Každopádně díky.

[4]: taky mě vždycky potěší, že se najde víc lidí, co jsou jako já a že v tom nejsem sama :) :D

[5]: Díky :) Vážím si toho, že nejsem jako jedna z davu, jen někdy je to trochu těžké no :)

[6]: Díky :)

[7]: Taky mě to těší :D :)

[8]: sestro :D

10 megiiiii megiiiii | Web | 15. listopadu 2012 v 21:40 | Reagovat

Vid... bylo by to hrozně ulehčující, odjet pryč, začít znovu novej život někde naprosto jinde..
Nejlépe v cizí zemi, nebo v jiným městě. Někdy je toho na člověka prostě příliš no.

Doufám, že to je jenom přechodnej stav, ale poslední dobou moje nálady kolísaj jak na horský dráze, jednou super, za minutu totálně v hajzlu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.