Březen 2013

I won’t show mercy on you now.

30. března 2013 v 1:33 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Svázaná ročníkovka leží na mém stole a já si konečně můžu oddychnout. Už mě nezajímá, že jsem tam našla další chyby (jenom, co se týče jednoho neodsazenýho odstavce a pak mezery za číslem), už mě prostě z tý práce nezajímá nic! A i kdyby mě to moc žralo, tak s tim nic neudělám, protože už je prostě svázaná a takhle zůstane...!

Teď už mi zbejvá napsat jenom dvacet tisíc věcí na češtinu...ha, to se poddá. Teď jsou prázdniny, teď je mi to jedno! (až na tu recenzi teda no, kterou musim odevzdat do konce prázdnin...)

Napadl zas sníh. Joo, všichni nadávejte, ale já jsem ráda! Mně se to líbí, když je všude bílo! Obzvlášť na poli je to krásný, epický, pohádkový (a hlavně tam kvůli tomu nechodí moc lidí).

Je hrozný, jak vám jeden jedinej pohled na určitou věc, místo nebo prostě něco, co máte s někym spojený, dokáže vrátit všechny vzpomínky a nutí vás to přemejšlet o tý dotyčný osobě.

Maybe it's not about the happy ending, maybe it's about the story

24. března 2013 v 20:59 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Už jsem potkala mraky lidí, kteří mi byli sympatičtí, do té doby, než promluvili (a taky mraky lidí, kteří byli nesympatičtí a poté, co promluvili se stali ještě více nesympatickými). Ale snad nikdy se mi nepovedlo potkat někoho, kdo mi byl nesympatický a po jedné větě, kterou řekl, se stal sympatickým...Až dneska.

Táta mě vezl ráno na cvičák, který je nedaleko nádraží. Když otevřel kufr, A. (pes) vyskočila ven a běžela k tomu klukovi (mladýmu pánovi? to zní divně, tak radši budu psát klukovi), co šel zrovna směrem od nádraží :D (...tak jo, možná ani tak neběžela k němu, jako si očuchat okolí, ale to nikdo nemusí řešit, že jo). Ten kluk šel v takovym vytahanym oblečení, tvářil se strašně zle (tak jo, ve skutečnosti fakt nevim, jak se tvářil, ale určitě zle). Zavolala jsem na A., ona nic, tak na ní zařval táta, tak ona se konečně uráčila přijít. Ten kluk se otočil, usmál se a řekl: ,,Ze mě určitě cítí psa". Ha a najednou to byl děsnej sympaťák a vypadal děsně mile (tak jo, já vlastně vůbec ani nevim, jak vypadal, protože jsem ho viděla tak setinu vteřiny a kdybych ho potkala znovu, tak to ani nebudu vědět, protože fakt nemám ani přibližnou představu, jak by mohl vypadat). Ale v tom je to hezký kouzlo! Že už ho nikdy v životě nepotkám! :D

If I see you again don't even say hello

20. března 2013 v 15:34 | Beornottobe |  OSTATNÍ
  • přestalo mě bavit starat se o lidi, kteří se nestarají o mě
  • přestávám komunikovat ještě víc, než dřív ... sice nevim, proč to dělám, ale je mi to jedno, nemám náladu s někym mluvit
  • začínám zapomínat na jednu určitou osobu (už asi po stopadesátý), ale teď cejtim, že už je to doopravdy (asi po tisící, ale to se poddá)... ale už by to mělo vyjít, protože ven chodim výhradně za tmy a nemám šanci ho potkat (haha, ta naivita bolí)
  • stále víc mě obtěžuje pobývání na této planetě

I'm not listening, not anymore

11. března 2013 v 16:57 | Beornottobe |  OSTATNÍ
"Když je nejhůř, tak si řeknu: Hlavu vzhůru, mohlo by to být i horší. A opravdu, za chvíli to horší je."

To mi vážně život nedovolí ani dva dny v kuse být alespoň trochu šťastná? Vážně si nepamatuju, kdy se stalo naposledy, že jsem se usmívala víc, než jeden den, bez toho aniž by to byl "falešný" úsměv. Ten, který musím nasazovat každičký den, abych se nerozpadla na tisíc maličkých kousíčků.

Už ráno, když jsem vstala (pozdě, jak jinak), jsem věděla, že dnešek zase bude stát za nic, jako každý den, ale že bude ještě horší, než jiné dny, jsem si nechtěla připustit.

I am not strong enough to stay away

6. března 2013 v 22:36 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Dnešek se zas podělává všema možnýma způsobama :D

Tak jo, fajn, přiznávám, myslim si to skoro o každym dnu, ale to už fakt nejde.

Teď bych měla dělat referát na češtinu, který zítra prezentuji a co dělám? NIC. Píšu na blog, přeju si vymazat dalších x věcí, co jsem udělala a odmítám se na svět dívat jinak než pesimisticky. Nesnáším to tady.

Dneska při němčině jsem byla naštvaná jak nikdy dřív, protože učitelka zkoušela... a za celý pololetí zatím zkoušela asi 5 lidí (včetně mě) a i přesto mě dneska vyvolala znovu. Když jsem jí řekla, že už jsem zkoušená byla, tak jen argumentovala tim, že ale z něčeho jinýho...TO JE SUPER NO...a co ty lidi, kteří nebyli zkoušení VŮBEC z ničeho? Ty nic, jo? Vsadím se, že až bude zkoušet zase z něčeho dalšího, tak půjdu opět já. Jo, miluju tenhle svět, tu děsnou spravedlnost. Nakonec mi teda dala dvojku, ale jako že se jí to prej děsně nelíbilo (hm, a co já s tim, mě fakt neba mluvit o Remarkovi v němčině..). Pak mě nařkla ještě z toho, že stávkuju ve zbytku hodiny...tak ne asi, budu nadšeně spolupracovat dál, když mě takhle naštvala!!

Matka završila tento den tím, že se se mnou snažila navázat trapnou konverzaci. Ne, díky, mami, nechci se s tebou bavit o těchhle věcech.

Pak jsem před chvílí taky udělala další, s prominutím, pí*ovinu, za kterou se budu nesnášet asi sto let. Snižuje to mojí hrdost...ne že bych nějakou měla. A prostě ten obrázek mluví za všechno! Achjo...

Wake me up when this ends...

3. března 2013 v 11:45 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Končí mi prázdniny. Chtěla jsem toho stihnout opravdu hodně a opět jsem nestihla vůbec nic...

Ale ono je fakt těžký se k něčemu dokopat, když vás to nebaví a navíc jsem si vždycky řekla, že je času dost a že to nemusim řešit. A teď? Teď je neděle a mě zachvátila panika, že jsem neudělala vůbec nic z toho, co jsem měla. Ale když nad tím přemýšlím znovu, tak si řeknu, že je času stále dost a že to nějak dořeším v týdnu. Nesnáším se za tenhle svůj přístup.

Na klavír jsem se naučila písničku "Wake me up when september ends" od Green Day. Miluju tu písničku a vážně mě těší, že si jí teď můžu i sama zahrát. Také jsem se začala učit píseň z reklamy na Rafaello - ne, že by se mi líbila, ale je to pro mě trochu výzva, protože mi nešlo spojit levou a pravou ruku, aby to nějak znělo, takže když to zvládnu, tak na sebe budu aspoň pyšná a udělá mi to radost!