I won’t show mercy on you now.

30. března 2013 v 1:33 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Svázaná ročníkovka leží na mém stole a já si konečně můžu oddychnout. Už mě nezajímá, že jsem tam našla další chyby (jenom, co se týče jednoho neodsazenýho odstavce a pak mezery za číslem), už mě prostě z tý práce nezajímá nic! A i kdyby mě to moc žralo, tak s tim nic neudělám, protože už je prostě svázaná a takhle zůstane...!

Teď už mi zbejvá napsat jenom dvacet tisíc věcí na češtinu...ha, to se poddá. Teď jsou prázdniny, teď je mi to jedno! (až na tu recenzi teda no, kterou musim odevzdat do konce prázdnin...)

Napadl zas sníh. Joo, všichni nadávejte, ale já jsem ráda! Mně se to líbí, když je všude bílo! Obzvlášť na poli je to krásný, epický, pohádkový (a hlavně tam kvůli tomu nechodí moc lidí).

Je hrozný, jak vám jeden jedinej pohled na určitou věc, místo nebo prostě něco, co máte s někym spojený, dokáže vrátit všechny vzpomínky a nutí vás to přemejšlet o tý dotyčný osobě.


Pokaždý, když jdu okolo jeho baráku, jeho auta, tak se vždycky vrátim myšlenkama na ten první den, kdy na mě promluvil, jak jsem to sdělovala kamarádce smskou, že konečně vim, jak se jmenuje.
Pak se taky vracim do toho dnu, kdy mi dal svoje číslo, kdy jsem s nim šla poprvé ven, jak jsem se těsně předtim bavila s kámoškou na FB a byla z toho úplně rozhozená...a jak jsem pak šla s cizim (a starym..) chlapem večer na pole, kde byla absolutní tma a já nevěděla, jestli mám od něj zdrhnout, nebo jestli tam s nim mám zůstat.

Poslední asi necelý dva tejdny už mě to vůbec netankuje a nenutí mě to brečet, když vzpomínám. Je to pokrok. Možná to je tim, že už jsem o něm přes měsíc neslyšela. Dřív jsem se asi od toho nemohla odpoutat, protože mi furt psal, někdy třeba až po třech tejdnech, ale prostě se ozval. A teď už nic-celej měsíc, což mi konečně dovolilo se pohnout dál.

Nebo minimálně si to vsugerovávám, že jsem se hnula. Neřikám, že na něj nemyslim, ale připadám si líp - a to o dost a nevadí mi, když o něm mluvim. Ale bojim se toho dne, kdy ho zase potkám. Jenom doufám, že neproběhne nic jinýho než to, že se pozdravíme a že nebude chtít se mnou komunikovat, protože vrátit se zase na začátek, do tý mizérie, do toho bludnýho kruhu(kde on chce tohle, já ne, já chci tohle, on ne; joo super, nemáme ani jeden stejnej názor ani společnej zájem a vůbec spolu vlastně nevycházíme, nemohli bychom bejt ani kamarádi a je iracionální, abysme vůbec někdy byli spolu) by se mi fakt nechtělo. Ne teď, ne po tom všem. Nejlepší bylo, jak, když jsem ho někdy dřív potkala, jsem se uměla tvářit, že je mi totálně ukradenej...ale nebyl. Teď už snad bude.
Je ubíjející, jak to má vždycky otevřenej konec, kdy si řikám "snad", "kdybych" a všechny tyhle kecy.

Cause you have turned into my worst enemy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nausy Nausy | E-mail | Web | 31. března 2013 v 18:57 | Reagovat

Vždycky, když to mám svázané, tak tam najdu hromadu chyb ve formátování a podobné blbiny. Byla jsem zamilovaná do jednoho kluka. Fakt dlouho a fakt hodně. Jednou jsme měli konečně rande. Čekala jsem na něj přes dvě hodiny v dešti. Nepřišel. Trvalo to hodně dlouho, než jsem se přes to přenesla. Ale dá se to zvládnout :)

2 Kate Kate | Web | 31. března 2013 v 22:27 | Reagovat

Vtipný je, že lidi nikdy nejsou spokojení. To všem tak strašně moc záleží na tom, aby byli věci "tak jak mají být"? Mám na mysli to počasí. V prosinci nesněží - všichni si stěžují a chcou sníh. Když sněží na konci března, zase všichni nadávají. A to jde vlastně jen o to, že v kalendáři je napsaný, že má být jaro! A není to tak jenom se sněhem, bud je moc vedro nebo moc zima nebo prší, praží slunko..! Mně osobně sníh nevadí, protože vypadá vážně hezky. No fajn, trošku jsem se rozepsala :D

Ve věcech jsou vzpomínky. Mně to připadá hrozně hezký, ale samozřejmě záleží na tom, jestli jsou to příjemný nebo nepříjemný vzpomínky a co je to za člověka. Asi je to tak pro tebe lepší, když tě nechá na pokoji. Myslím, že ses určitě pohnula dál. Protože, když se pořád ohlížíš zpět (třeba tím, že ti píše) tak vlastně nemůžeš jít doopravdy dál, protože tě něco táhne zpátky, i když nechceš.

3 Beornottobe Beornottobe | Web | 1. dubna 2013 v 15:07 | Reagovat

[1]: Přesně, proto už to radši po svázání nikdy číst nebudu :D
Věřím tomu, že se přes to dá přenést, jen už mě to prostě nebaví. Bejt zamilovaná je otravný :D

[2]: Jo asi tak. Lidi asi nikdy nebudou spokojení :D
Mně to svým způsobem taky připadá hezký. Vlastně teď už se tomu jenom směju a mám z těch vzpomínek radost :D Děkuju, asi jo :)

4 Nausy Nausy | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 15:34 | Reagovat

Nebo jim to nikdy nedojde :D

5 Nausy Nausy | E-mail | Web | 4. dubna 2013 v 17:58 | Reagovat

Tyhle nárazovky mám taky.  Předevčírem jsem do sebe naládovala večer během hodiny 4 topinky, pytel piškotů a ještě míchaná vajíčka. Druhý den jsem pak byla jen o třech hlavních jídlech za celý den. :D

6 Kate Kate | Web | 4. dubna 2013 v 20:37 | Reagovat

Líbí se mi tvoje záhlaví :)))

7 Beornottobe Beornottobe | Web | 4. dubna 2013 v 20:59 | Reagovat

[6]: Děkuju :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.