Květen 2013

I say heeey ooooh

30. května 2013 v 18:01 | Beornottobe |  OSTATNÍ
...aneb Jak to probíhalo na mém prvním koncertě - Green Day - 29.5.2013 ve Vídni.

Tenhle koncert mě toho naučil hodně. Naučil mě, že některý lidi jsou prostě nepochopitelný a člověk si přeje, aby trpěli. Naučil mě, že i přesto, že máte rýmu, bolí vás hlava a v krku, tudíž sotva mluvíte, tak prostě řvát můžete víc nahlas než normálně. Naučil mě, že nechávat igelitku na zemi není dobrej nápad. Naučil mě, že je normální, že budete několikrát polití pivem. Naučil mě, že stát úplně vepředu není dobrý, protože tam všichni pogujou. A naučil mě hlavně, jak se bavit a jak si něco náležitě užít.

I can't save me

26. května 2013 v 0:38 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Nikdy nebudu schopná jít dobrovolně na městské slavnosti, kde mě absolutně NIC nezajímá, mezi desetitisíce lidí a prodírat se těmi davy. Nikdy nebudu schopná dělat, že se bavím, když se nebavím. Nikdy nebudu schopná být v pohodě, když kolem mě prochází tolik lidí. Nikdy nebudu schopná být otevřená, sdílná.
Nikdy nebudu schopná smířit se se skutečností, že na téhle planetě budu muset ještě několik let vydržet a čelit hodně věcem, které budu nesnášet a které nebudu schopná dělat...

A vždycky budu nesnášet, když se mě někdo bude snažit přesvědčit, ať se bavím, když jsem v prostředí, kde to nejde, ani kdybych se na hlavu postavila. Když se mě někdo bude snažit přesvědčit, ať si hraju na něco, co nejsem. Když mi bude vnucovat svůj pohled na věc a nikdy nepochopí ten můj. A poslouchat komentování vaší nálady je taky bájo, zaručeně to tu náladu zvedne, má to velkej efekt. Asi stejnej jako když člověku v depresi řeknete, že je jenom línej a ať se sebou začne něco dělat a vzchopí se nebo když klaustrofobikovi řeknete, že je magor, když se bojí v uzavřený místnosti.

So shut your mouth and smile!

24. května 2013 v 23:01 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Dnešek se povedl.
Je to po dlouhý době, co zas můžu říct, že celý den byl fajn...:)

Ráno začínala škola až v 9, takže jsem se krásně vyspala. Také jsem včera usla už ve 23h při učení, takže jsem ani nijak neponocovala a tudíž netrpěla spánkovým deficitem. Psali jsme slepou mapu ze zeměpisu, na státy Evropy, což je snad ta nejlehčí slepá mapa, jakou jsme psát mohli, takže učení na ní mi zabralo jen pár minut a dostala jsem z ní za 1.

Poté jsme se byli fotit, což už bylo mírně otravnější, ale dalo se to snést a jen doufám, že zas nedostanu fotku, kde jsem zrovna mrkla (jako asi před 2 rokama :D sice to nebyla ta hlavní celotřídní fotka, ale jen fotka s holkama, ale stejně, když tam máte zavřený oči, tak je to fakt boží -.- ...nehledě na to, když vás fotí třeba 3x, ale pak dají vyvolat jen tu jednu fotku, kde vy zrovna "spíte", to pak máte chuť jim za to velmi poděkovat :D).

A proti proudu veslovat se namáhaj...

22. května 2013 v 15:15 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Nikdy se mi nepodařilo tak rychle vstát z postele a dorazit do školy jako právě dneska. Paradoxem zůstává, že budík jsem měla nastavenej o půl hodiny dříve než normálně (tedy na půl 7), abych si ještě mohla zopakovat zeměpis...nějakym záhadnym způsobem jsem neslyšela ani jedno zazvonění z těch minimálně 20 (protože mám nastavený 3 budíky a ty se ještě maj opakovat), navíc se mi zdál strašně živej sen, kterej asi nechtěl, abych šla do školy a držel mě ve svých spárech! Občas se vážně divím, jaké hlouposti se mi zdají - jak se dokáže spojit dvacet různých věcí, co se udávají ve vašem životě, v jeden jedinej bláznivej sen...

Moje oči se otevřely přesně v 7.45 a při zjištění, kolik to vlastně je, jsem se zmohla jen na jednu krásnou nadávku a začla jsem pospíchat s myšlenkou, že to stejně v životě nemůžu stihnout. Ale opak je pravdou a mně se nějakym záhadnym způsobem podařilo v 7.50 opustit dům a dorazit do třídy jen pár minut (snad 3?) po zvonění. Učitel si před třídou ještě povídal s jinym učitelem, takže pohodička! :D A z tý písemky jsem, i přesto, že jsem si to celý přečíst nestihla, dostala za 1, tudíž alespoň chvíli za dnešek jsem mohla být spokojena.

Get out of my head!

18. května 2013 v 0:48 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Ačkoliv většinou vynechávám akce ve městě, na letošní Majáles jsem se vydala. A jsem ráda, že jsem to udělala. I když to zakončení, kterého se mi dostalo, stálo za hovno. Doslova. Neumim to vyjádřit slušně, ale k tomu se dostanu...

S V. jsme tam dorazily asi kolem čtvrt na 7, šly jsme pozdravit kámošky a pak od půl 7 tam hrála jedna kapela, která byla strašně fajn, takže jsme stály u pódia a užívaly si rocku. Původně jsme si teda sedly na trávu, ale v momentě, kdy tam dorazil nějaký děsně sjetý hoch, ze kterého šla fakt hrůza, jaký měl nepřítomný výraz, jsme se rozhodly, že bude lepší, když si postojíme u toho podia...

Pak dorazila ještě jedna kámoška, která tam po celou dobu byla s námi. Většinou jsme se tam jen tak poflakovaly a když zrovna hrála nějaká kapela, tak jsme tam před podiem poslouchaly, protože všechno byl rock a to my můůžem! :) Hlavně ta kapela, která hrála od půl 9 byla naprosto boží. Pak se tam taky rvali nějací chlapi, že ty lidi kolem podia úplně rozehnali, protože se všichni báli, že dostanou taky do držky, že jo :D Zkrátka až někdy do třičtvrtě na 10 jsem si to fakt užívala.

I try to stand.

15. května 2013 v 17:23 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Joooo! Napsala jsem ten článek! Já to zvládla! :D (ten do novin - o návštěvě pamětníků naší školy - který budou psát další 4 lidi a učitelka jeden článek vybere, ale who cares, že to nebudu já - to bude jedině dobře! :D). Normálně jsem ze svých nulových vzpomínek vydolovala něco, co vyšlo na článek na necelou půl stránku ve wordu :D Nakonec jsem snad i ráda, že jsem to musela psát, aspoň jsem naučila psát o ničem - ne, že bych to tady na blogu nedělala neustále, ale tak...:D a pak jsem taky na chvíli mohla vypnout úplně všechny otravný myšlenky a soustředit se jen na jeden článek - a to se vyplatí :D

Dneska jsem se šla ještě optat slečny učitelky do kabinetu, jestli to FAKT MUSÍM psát. Bylo mi sděleno, že ano (jak milé) :D Tak mi ještě učitel, co má kabinet s tou češtinářkou, zjistil jména těch pamětníků (DÍKY BOHU za něj a že jsem se nemusela jít ptát někoho dalšího :D) a domů jsem mohla odcházet s pocitem, že zas do večera nic nestihnu, protože si ještě musim přečíst povídku od Hemingwaye (a je mi jedno, jestli se jeho jméno píše jinak, ale mám takovej dost dobrej dojem, že ne) na rozbor (tu už mám přečtenou, jsem nějaká akční, ale stejně si jí přečtu ještě jednou, protože jsem toho moc nepobrala).

30 dní meme - 11. den, 12. den

13. května 2013 v 18:57 | Beornottobe |  30 dní meme
Seznam všech témat zde
Děsně se ten můj řetězák táhne a navíc to ještě dělám úplně špatně a neustále ty dny spojuju :D Jsem zavrženíhodná lidská bytost!

And I don't think that my heart could take much more

9. května 2013 v 20:47 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Jsou chvíle, kdy chcete skočit z okna. Třeba při hodině fyziky, kde jedna minuta trvá věčnost. Nebo v momentě, kdy vám učitelka oznámí, že jste jedna ze 4, která musí napsat článek do městských novin o tom, jak naší školu navštívili pamětníci a vy si uvědomíte, že si z toho dne vůbec nic nepamatujete, protože jste byli hlavou v oblacích. V těchto chvílích se jen můžete ptát: "Proč já? Co je na mě tak zvláštního? Co jsem zas udělala?"

Jsou chvíle, kdy podlehnete náhlému zatmění mozku, uděláte něco, co zrovna chcete a pak, když neni reakce na vaší akci taková, jakou jste očekávali, tak vás štve, že jste vůbec něco udělali...a to i přesto, že v tu chvíli jste to zrovna udělat chtěli. Řeknete si: "Jo, chtěla jsem to udělat...Ale stálo mi to za to?"

NOT AGAIN...

8. května 2013 v 22:58 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
Not again.
FUCK.

Proč vždycky udělám něco, co chci, na úkor toho, co bych MĚLA DĚLAT? Vždycky se to vymstí... Moje touhy jsou silnější než můj mozek...sakra!
A nesnášim lidi, co neodpovídaj na smsky.

Let it be

6. května 2013 v 12:54 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Asi už blázním z té seminárky, protože včera jsem doslova nevěřila svým očím, když jsem šla po poli. Koukám se napravo, kde je srnka, tak si rychle chytnu psa, aby mi za ní neutekl...jenže pak jsem se koukla nalevo. Řeknu vám - větší divoké prase jsem v životě neviděla :D Fakt nekecám! To bylo děsně veliký. Nejlepší bylo, když se to prase na mě podívalo...to mě už úplně zabilo.
Naštěstí furt žiju a prasátko se mě nerozhodlo pozdravit.

Seminárku mám napsanou asi z poloviny, ve středu ji plánuju dokončit. Jestli se mi to nepovede, tak už nevim. Strašně, strašně, strašně mě to unavuje, přijde mi to zbytečný, rozebírat nějaký články v časopise. Hlavně je vtipná ta část, kde máme hledat floskule a klišé...a já to nějak nepoznám, jestli je to normální nebo klišé...:D