I can't save me

26. května 2013 v 0:38 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Nikdy nebudu schopná jít dobrovolně na městské slavnosti, kde mě absolutně NIC nezajímá, mezi desetitisíce lidí a prodírat se těmi davy. Nikdy nebudu schopná dělat, že se bavím, když se nebavím. Nikdy nebudu schopná být v pohodě, když kolem mě prochází tolik lidí. Nikdy nebudu schopná být otevřená, sdílná.
Nikdy nebudu schopná smířit se se skutečností, že na téhle planetě budu muset ještě několik let vydržet a čelit hodně věcem, které budu nesnášet a které nebudu schopná dělat...

A vždycky budu nesnášet, když se mě někdo bude snažit přesvědčit, ať se bavím, když jsem v prostředí, kde to nejde, ani kdybych se na hlavu postavila. Když se mě někdo bude snažit přesvědčit, ať si hraju na něco, co nejsem. Když mi bude vnucovat svůj pohled na věc a nikdy nepochopí ten můj. A poslouchat komentování vaší nálady je taky bájo, zaručeně to tu náladu zvedne, má to velkej efekt. Asi stejnej jako když člověku v depresi řeknete, že je jenom línej a ať se sebou začne něco dělat a vzchopí se nebo když klaustrofobikovi řeknete, že je magor, když se bojí v uzavřený místnosti.



Máte se stát někým jiným jen proto, abyste potěšili ostatní? Máte si hrát na to, že si vážíte toho, kde jste, i přesto, že
se tam cítíte tak bídně? Máte se smát, když vás nic v životě nebaví a když vás všechno otravuje? Protože jestli tohle dělat nebudete, tak jste ti špatní. Ti, co zabíjejí zábavu. Ti, co šli na ty slavnosti jen z donucení. Nebo ani ne tak z donucení jako proto, aby se nevykašlali na kamarádku.
Ti, co nechtěli být za ty špatné a nakonec se stali ještě horšími.
Měla jsem zůstat doma, protože takhle jsem to tam všem ještě víc zhnusila. Ale těch keců plných výčitek by se mi dostalo tak jako tak...ať bych se rozhodla tak či onak. Přesně ten okamžik, kdy, ať uděláte, co uděláte, tak je to špatně. Zas na druhou stranu bych si ušetřila dvě hodiny života. A jim dvě hodiny zírání na můj znuděnej ksicht.

Možná jsem utekla jako srab. Možná to tam ale prostě už nešlo vydržet. A možná je mi to prostě úplně jedno, že jsem zdrhla a dokonce se mi ulevilo. To, jak jsem potom šla sama se projít se psem, na naše pole. Na moje místo, kde mě nic netíží, kde nejsou lidi, kde není nic. Jen já, můj pes, příroda, KLID, sluchátka v uších, samota...žádný starosti, žádný falešný nenávistný lidi, žádný očekávání. To bylo to, co mě těšilo. To, co jsem potřebovala.

Nejhorší na tom je, že bych na tom poli zůstala nejradši celej život. Protože jenom tak, když tam jsem sama, se cítím dobře. A tohle nikdy nikdo nepochopí a já dál budu muset čelit nutnosti žít v lidské komunitě.
Je to těžký - bejt asociální, nešťastně zamilovanej, zoufalej, příliš (pesimisticky) přemýšlející a nekomunikativní melancholik :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caty Caty | Web | 26. května 2013 v 9:41 | Reagovat

a opět napíšu:znám ten pocit :D.

ale teď už se mi ho moc často nedostává,protože za 1)nikam nechodím za 2)když jo tak už nikdo neočekává že bych mluvila nebo házela briskní vtípky..a ty lidi mě většinou aspoň trochu znaj..a ví,co očekávat no.ale pokaždý se tam najde někdo jienj,cizí,co to neví a jak ten se na mě musí dívat..radši nad tim nepřemejšlet. hm,ale vlastně je třeba se vrátit k bodu 1).

nesnášim,když mi třídní řiká,že my holky ve předu dycky mlčíme,zatímco druhá část třídy vyřvává svoje názory a pocity na celou třídu? proč asi? nic jí nenapadne?!mysli,,že potom,co jí to táta musel trochu ujasnit,už to ASPOŇ MALIIIILINKO chápe a ne*ere se do nás,do mě.fakt miluju tyhle učitelky a vůbec lidi,který si myslí,že všecko jde,když se chce a že prostě jedinej problém je,že jsme líný,že prostě odmítáme se zapojit,jako nějaký rebelství nebo co.hm,guess what,tohle fakt nemám zapotřebí,takže špatná domněnka..
stejně jako ty otázky a proooč ne?!
vole .. existuje BILION důvodů proč ne ale asi vám je budu všechny vykládat že.protože přesně to vždycky dělám,jak ste si jistě všimli!
ne jako.LIDI JSOU OMEZENÝ,PŘÍZEMNÍ,ODPORNÝ.
a ta malá hrstka která ne,je někde zalezlá,prtoože je to právě "ta" hrstka a proto,je nikdy nikdo nepotká.je to prostě trapnej začarovanej kruh.

2 K K | 26. května 2013 v 19:43 | Reagovat

Teď se tak necítím, ale tohle dobře znám. Nedávno jsem odmítla pozvání na jednu akci. Stálo mě to dost odvahy, ale nakonec jsem to dokázala. Když jsem říkala mamce, že jsem to zvládla a jsem na sebe hrdá, tak řekla, že mi říkala, že si s tím dělám zbytečný starosti, že jim (těm lidem) je to jednou. Mám dojem, že jí nedošlo, jak těžký pro mě to odmítnutí (navíc jsem napsala, že se mi nechce..před pár měsíci bych nevěřila, že to udělám) bylo. Bála jsem se, co na to řeknou. Nakonec to bylo v pohodě, nikdo se naštěstí nenaštval.

Když se snažím tvářit "normálně" (jak to někdo nazval) vesele, když zrovna špatnou náladu, tak mě ty falešný úsměvy ničí. Vážně, je mi špatně v vlastních falešných úsměvů. Taky nepatřím k otevřeným lidem (a vlastně na tom ani nic moc měnit nechci) dávám si pozor na to, co komu říkám.
Br, komentování nálady nesnáším (jeden mě blízkej člověk je na to expert) .. pak se cítím ještě hůř. Nedávno jsem se dozvěděla, že si pořád stěžuju, jsem zahleděná do sebe a pořád se babrám ve svých problémech. - Asi proto, že jsem tak zahleděná do sebe nemám žádný sebevědomí, že -_- ...děsí mě, že to řekl člověk, který mě dobře zná. Navíc např. ve škole si nestěžuju nikomu (ted myslím stěžování si na život, ne písemky apod.) a ta osoba to ví, takže ta poznámka od ní byla nefér. Stěžuju si před tou osobou, protože jí důvěřuju a vím, že před ní si stěžovat můžu.

Samota je někdy fajn :)
Omlouvám se za dlouhý odkaz, ale tohle je přesný...
http://4.bp.blogspot.com/-bHTLB4wGZBg/UHpieNN78YI/AAAAAAAAJNc/KFQo9LdGOUo/s1600/Being+surrounded+by+the+wrong+people+is+the+loneliest+thing+in+the+world.jpg

3 K K | 26. května 2013 v 19:46 | Reagovat

Ten odkaz ještě jednou, z lepšího zdroje (: http://weheartit.com/entry/46469403?pgx=similar_entries

4 K K | 26. května 2013 v 22:14 | Reagovat

Zjistila jsem, že ten druhej odkaz je taky na nic :D takže se omlouvám za spamování  a posílám poslední, ten by měl fungovat :D :)

http://worldofdaydreamer.tumblr.com/post/47197470895

5 Nausy Nausy | E-mail | Web | 27. května 2013 v 19:42 | Reagovat

Znám to až příliš dobře :) Zřejmě jsem takhle přišla o většinu přátel, kteří nikdy nedokázali pochopit, jak mi je a co cítím a vždycky jsem pro ně byla kazič legrace, protože jsem si dovolila odmítnout dělat věci, které oni chtěli. Když to nedokáží pochopit, zřejmě nejsou až tak dobří přátelé.
Komentování nálady fakt nesnáším. Zvlášť, když mě ten dotyčný zahrne miliónem otázek a to mě vytočí ještě víc. Stejně se nakonec dozvím, že na ten můj zhnusený pohled se nechce nikdo koukat a s mojí arogancí to nikam nedotáhnu. Alespoň mám štěstí v tom, že mi to říkají lidé, kteří mi jsou úplně někde... :) A své kamarády se snažím neotravovat svou špatnou náladou, ale taky se před nimi nepřetvařovat.

6 K K | 29. května 2013 v 21:49 | Reagovat

Děkuju za komentář, zlepšil mi náladu :)) četla jsem ho už v pondělí ve škole.. říkala jsem si, že odpovím doma, ale dostala jsem se k tomu až dneska :D

Věřím, že jednoho dne taky dokážeš říct, že jít nechceš. Strašně jsem se bála a přemýšlela jak to udělat. Nakonec jsem to napsala na fb, protože se všichni stejně domlouvali tam. Hrozně jsem se bála reakce. Naštěstí se ti lidi zachovali skvěle (nikdo mi nenadával/neříkal, že jsem divná nebo něco... i když, všichni víme, že jsem :D). sice mě někdo přemlouval, což bylo pro mě trošku nepříjemný - ale vlastně to bylo milý - ale já byla na 100% rozhodnutá, že prostě nejdu. Když jsem napsala, že děkuju za pozvání, omlouvám se, ale fakt nejdu, nikdo už to neřešil. Věřím, že taková fajn reakce není výjimečná a že až ty budeš chtít něco odmítnout, tak se k tobě zachovají podobně hezky a nebudou ti nic vyčítat. Mrzí mě, že máš takovou zkušenost s kamarádkou, podobné reakce jsem se bála a vím, že by mě to hodně mrzelo. Ale myslím, že je i tak lepší neustoupit. Nebo takhle, dobře si to rozmyslet už na začátku. Bud do toho jdeš s tím, že pozvání slušně odmítneš nebo že ho přijmeš. Ani jedna z těchto možností není špatně. Je důležitý si to uvědomit, i když tě to asi stejně nezbaví strachu z reakce. Došla jsem k závěru, že je v pořádku se bát, ale měla bys udělat to co chceš i přesto, že se bojíš. Víš, myslím, že kdybych se nechala přemluvit, nejvíc bych zklamala samu sebe, jednak proto že by to dopadlo podobně jako u tebe...ale hlavně by mě zklamalo to, že nedokážu být dost silná na to odmítnout něco, co dělat nechci... že jsem slabá a doplácím na to. Nechci tvrdit, že jedno odmítnutí ze mě dělá silného člověka. Vůbec ne. Vnitřně jsem umírala když jsem klikla na odeslat a jak jsem potom čekala na odpovědi. Ale dokázala jsem ne překonat svůj strach, ale udělat něco přestože se bojím... takže jsem v této konkrétní situaci byla silnější než minulý rok. Nikdo by tě neměl za tvoje rozhodnutí kritizovat. A jestli to dělají, tak je neposlouchej. Ono je pro společenského člověka asi těžké pochopit introverta. Nedávno jsem našla hezký citát: "Nikdy nevysvětluj sama sebe. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé tomu nebudou věřit."

To musí být nepříjemný, když to říkají jakože "mezi sebou", ale tak abys to slyšela... potom nevíš jak na to reagovat... nevím proč se tak chovají, je to hnusný :/

Děkuju..:) ten citát se mi líbí.

Jé, jsem ráda, že se ti ten film líbil :3 já jsem sice nebrečela, ale některý scény mě fakt dojaly :')) tunelový scény jsou snad nejúžasnější scény jaký jsem kdy ve filmu viděla. Taky jsem měla nejradši Charlieho, miluju jeho uvažování. Hned na druhým místě Patricka :)) Sam mi zas tolik sympatická nebyla... ale není to tak, že by mi vyloženě vadila, byla celkem fajn.
Jak se rozbrečel před doktorkou, to mě rozesmutnilo. V té definici "Wallflower" se poznávám, možná to je taky jeden z důvodů, proč je mi Charlie tak sympatický. Oslovilo mě tam tolik myšlenek, třeba "We accept the love we think we deserve". Určitě se podívej po knize :) anglicky se dá najít i na netu.

7 Kate Kate | Web | 30. května 2013 v 17:22 | Reagovat

Taak už mám na seznamu 125 věcí :D nějak mě to psaní chytlo. Nevím jestli mě ještě něco napadne :D dá se říct, že jsem spokojená :) posílám ti ho malem ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.