Srpen 2013

Don't come back for me. Who do you think you are?

9. srpna 2013 v 15:14 | Beornottobe |  OSTATNÍ
Půlka prázdnin v tahu. Zažívám deja vu. Mám pocit, že Bůh má velmi neoriginální a krutej smysl pro humor. Je mi špatně, nemůžu jíst. ZASE. Mám stupidní úsměv na tváři, hejno motýlů v břiše a snažím se poslouchat svůj mozek, ale ten má nade mnou očividně nulovou kontrolu, a tak zase padám do toho všeho, do čeho jsem padala v říjnu. Nechci to.

Vážně stačí jeden blbej rozhovor k tomu, aby mě to zasáhlo v takový míře? Ono to vlastně nikdy neodešlo, ale mám pocit, že teď to bude jenom horší, silnější, jako na začátku.

Nespočetněkrát jsem si v hlavě představovala, jaký by to bylo, kdybysme se zas spolu začli bavit. Vždycky jsem došla k závěru, že teď, když jsme bez kontaktu, je to lepší. Někdy mi to sice trvalo dýl, než jsem si to uvědomila, ale závěr byl stejnej a na ničem jinym nezáleželo. Ale teď je to v tahu. Všechna půlroční snaha.

Stačí mi, že na mě mluví, směje se na mě, píše mi smsky. Stačí mi, že si hladí mýho psa, kterej ho nějakym nepochopitelnym způsobem zbožňuje, a já se chovám jak NEJVĚTŠÍ IDIOT NA SVĚTĚ a bojim se, že pokud to brzo nepřestane, tak na tom budu ještě hůř.
Proč mi to sakra dělá?

Dneska odtud vypadnu -na týden. Na psí tábor. Jsem ráda, potřebuju vypadnout, nevydržim to tady už ani minutu.