OSTATNÍ

Don't come back for me. Who do you think you are?

9. srpna 2013 v 15:14 | Beornottobe
Půlka prázdnin v tahu. Zažívám deja vu. Mám pocit, že Bůh má velmi neoriginální a krutej smysl pro humor. Je mi špatně, nemůžu jíst. ZASE. Mám stupidní úsměv na tváři, hejno motýlů v břiše a snažím se poslouchat svůj mozek, ale ten má nade mnou očividně nulovou kontrolu, a tak zase padám do toho všeho, do čeho jsem padala v říjnu. Nechci to.

Vážně stačí jeden blbej rozhovor k tomu, aby mě to zasáhlo v takový míře? Ono to vlastně nikdy neodešlo, ale mám pocit, že teď to bude jenom horší, silnější, jako na začátku.

Nespočetněkrát jsem si v hlavě představovala, jaký by to bylo, kdybysme se zas spolu začli bavit. Vždycky jsem došla k závěru, že teď, když jsme bez kontaktu, je to lepší. Někdy mi to sice trvalo dýl, než jsem si to uvědomila, ale závěr byl stejnej a na ničem jinym nezáleželo. Ale teď je to v tahu. Všechna půlroční snaha.

Stačí mi, že na mě mluví, směje se na mě, píše mi smsky. Stačí mi, že si hladí mýho psa, kterej ho nějakym nepochopitelnym způsobem zbožňuje, a já se chovám jak NEJVĚTŠÍ IDIOT NA SVĚTĚ a bojim se, že pokud to brzo nepřestane, tak na tom budu ještě hůř.
Proč mi to sakra dělá?

Dneska odtud vypadnu -na týden. Na psí tábor. Jsem ráda, potřebuju vypadnout, nevydržim to tady už ani minutu.

Art of losing

10. července 2013 v 22:12 | Beornottobe
Objevila jsem svůj nový talent - dělat ze sebe idiota před pánem z autoškoly, kterýho mám na teorii. Včera jsem tam šla, protože pán, kterýho mám na jízdy mi řekl, že ty jízdy teď bude domlouvat pán na teorii. Přišla jsem tam, tahám za dveře, jsou zamčený. Tak chvíli čekám, on vyšel, zatáh za DRUHÝ DVEŘE a otevřel...Tak jsem jenom řekla "Hm...aha", připadala si jak lama a měla chuť se začít smát, ale překonala jsem to :D Pak jsem mu říkala, že příští týden odjíždím. Což jsem si ale spletla, protože odjíždím až za dva týdny, takže jsem mu pozdějc psala smsku, že jsem to spletla. Taky jsem mu říkala, že můžu úplně každý ráno a on mi napsal 3 termíny jízd, z toho jedna byla v sobotu a to zrovna NEMŮŽU. Tak jsem mu zas psala smsku, že zrovna v sobotu nemůžu :D Jako, co si o mně musí myslet nechci vědět, protože tohle nebylo poprvé, co jsem před ním takhle perlila.

Jinak, když jsem tam šla, tak naproti mně jeli nějací kluci v autě a dočkala jsem se takovýho toho pískání, jak je vždycky ve filmech, když chlap píská na nějakou ženskou. FAKT DÍK. Taky na mě zas pár lidí divně zíralo z aut. Fakt až jednou půjdu do města a nebude si mě nikdo všímat, tak to oslavim. A to jsem si myslela, že jsem takovej ten typ člověka, kterýho každej přehlídne! Asi jsem se spletla :D

Poslala jsem asi 8 pohledů na postcrossingu, z toho dva už dorazily :) Taky jsem se naučila novou písničku na klavír - Somebody That I Used To Know, byla celkem jednoduchá, takže se chci naučit ještě něco :D A byla jsem u kadeřnice - zkrátila mi to, ale já tu změnu teda vůbec nevidim :D Ale je to cejtit, to jako jo, připadám si o tři kila lehčí :D

Summer's never looked the same

9. července 2013 v 0:19 | Beornottobe
  • minulý týden jsem s K., její mladší sestrou + sestřenkou a taky s třemi spolužáky z K. třídy + bratrem jedné z těch spolužaček (už se v tom popisu osob začínám ztrácet, prostě nás tam bylo 8) jela do ZOO ...bylo to tam fajn, jen ta ZOO byla poměrně malá, teda menší než ta, co je blíž k našemu městu :D něco málo jsem i vyfotila, ale za moc ty fotky nestojí, protože ta ZOO je v takovém lese a byla tam tma, navíc ta zvířata měla podivné klece přes které moc fotit nešlo :D ale pár fotek na konci článku :)
  • už mě unavuje, jak na mě lidi koukaj - hlavně ty v autech, si asi myslej, že jsou neviditelný...
  • minule jelo okolo mě nějaký auto, na sedadle spolujezdce seděl nějakej kluk, co na mě zíral jak vejr (ne, nepřeháním, fakt jsem nikdy nikoho neviděla takhle zírat) a pak na mě ještě zatroubili, což znamená, že byl podivnej asi i ten řidič...
  • na flyballu mi řekli, že jsem se v tom Chorvatsku teda moc neopálila, na agility mi řekli, že jsem přijela krásně opálená ...what's wrong?
  • začínám dovádět k dokonalosti své umění alá "vyhýbej se lidem, co nechceš potkat a dělej, že je nevidíš", třeba zrovna včera jsem geniálně místo vpravo šla rovně, protože tam dál na tý ulici doprava stál někdo, koho jsem fakt potkat nepotřebovala. Myslím, že ten můj úhybný manévr, kdy jsem byla na 99% rozhodnuta jít doprava a byla jsem tam už natočená a najednou jsem podivně a NENÁPADNĚ změnila směr trasy, by si zasluhoval Oskara :D
    Taky jsem si vzpomněla na to, jak jsem se jednou takhle vyhýbala tomu člověku i v době, kdy jsme se spolu ještě bavili. V momentě, kdy to tomu člověku přijde divný a pak vám řekne "Jsi mě ani neslyšela? Jsem na tebe i volal." je nejlepší svést to na SLUCHÁTKA v uších, se kterýma přece za boha nemůžete nic slyšet (a ta snížená schopnost vidění k tomu zaručeně taky patří).

I guess that things are not how they used to be

2. července 2013 v 22:04 | Beornottobe
Člověk začne rychle nevnímat čas, když jsou prázdniny. Nevím, co je za den, nevím, jestli jsem to či ono dělala zrovna včera, předevčírem nebo před týdnem... A náramně si to užívám! V neděli jsem vstávala ve třičtvrtě na jednu, co víc si přát :D Ale zas na druhou stranu - den poté se mi nedařilo usnout. Spát jsem šla asi v půl 3 a až do půl 5 jsem byla vzhůru. Strašná to věc...a to jsem pak vstávala v 10, takže celých 5 a půl hodiny spánku -.-

Chorvatsko, kde jsem byla od 20. do 29. června, bylo skvělý. Nutně jsem už potřebovala vypadnout z tohohle města, ze školy, ze všeho toho hnusu tady. Potřebovala jsem vypnout, a to se mi na dovolené celkem podařilo a každodenní válení se na pláži a kupování si zmrzliny mi náramně prospělo. Připadá mi, že jsem tam přišla o několik negativních myšlenek, a že kdybych tam nejela, tak by mě ten stres ve škole, co se konal ty poslední týdny a kdy bych musela psát ještě další 4 písemky, asi zabil. Taky jsem si splnila několik bodů ze Summer bucket listu. Navíc jsme bydleli v domě jen pár metrů od moře, takže cesta k moři zabrala tak minutu :D Jeden den jsme si pronajali takovou menší loďku, takže jsem si vyzkoušela i jak se řídí loď. Kéž by se tak jednoduše dalo řídit i auto!

Stay alive for better days to come around.

14. června 2013 v 22:56 | Beornottobe
Děje se toho moc najednou. Vždycky mám dny, kdy nevím, co dělat a pak mám dny, kdy mám v hlavě milion věcí, můj diář je naplněn tím, co se bude dít a já nestíhám absolutně vnímat čas a občas mám děsný okno, co se vlastně dělo kterej den.

V sobotu 8. června jsem byla na dalším koncertu. Nedopadlo to podle očekávání. Mělo to být jinak. Ale co se stalo, stalo se a rozpatlávat to nebudu. I přesto jsem si tu kapelu užila, škoda těch okolností, co trochu zkazily atmošku. Ale to je život. (Že bych přecházela z pesimismu na zdravý realismus?)

Do školy neustále chodím pozdě a bohužel v úterý jsem to trochu přepískla a místo běžných 2-3 minut jsem přetáhla o 5, což mi už neprošlo. Každopádně dneska jsem vstala o 5 minut dřív než normálně s tím, že to prostě stihnu a dojdu aspoň jeden den v týdnu včas. Zas se mi to nepovedlo. A nechápu proč. Do třídy jsem dorazila v 8.02, asi 20 vteřin po učitelce, takže opět bez postihu. Moje skóre je velmi hezké, jelikož mám jen dva zápisy za celý školní rok. Můžu si gratulovat (za to jak jsem neschopná chodit včas a nemám z toho vůbec výčitky, protože mi to nějak moc často prochází).

I wish I could loose feelings just as fast as I lost you.

4. června 2013 v 21:37 | Beornottobe
Od pátku do neděle se mými nejlepšími přáteli staly kapesníky, postel, tablet a termoska s čajem. V pátek a sobotu jsem nedělala nic jiného, než že jsem celý den sledovala filmy na tabletu. A to jsem měla být na závodech...nemoc tomu ale bohužel chtěla jinak no. Zkoukla jsem: Rozbřesk 2, Hostitel, Yes man, Vřískot, Nedotknutelní, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Kajínek, Správci osudu, Anna Karenina a Blesk :D Některé byly vážně super, jiné slabší. Plánuju napsat nějaký článek o několika filmech, co jsem viděla za poslední půl rok, nashromáždilo se mi totiž pár filmů, které stojí za zmínku.
Ta izolace od světa na několik dní se mi strašně líbila... Občas bylo nanervyjdoucí nemoct jít ven, ale bylo to takový příjemný vypnutí. Potřebovala bych to častěji. O hodně častěji.

I say heeey ooooh

30. května 2013 v 18:01 | Beornottobe
...aneb Jak to probíhalo na mém prvním koncertě - Green Day - 29.5.2013 ve Vídni.

Tenhle koncert mě toho naučil hodně. Naučil mě, že některý lidi jsou prostě nepochopitelný a člověk si přeje, aby trpěli. Naučil mě, že i přesto, že máte rýmu, bolí vás hlava a v krku, tudíž sotva mluvíte, tak prostě řvát můžete víc nahlas než normálně. Naučil mě, že nechávat igelitku na zemi není dobrej nápad. Naučil mě, že je normální, že budete několikrát polití pivem. Naučil mě, že stát úplně vepředu není dobrý, protože tam všichni pogujou. A naučil mě hlavně, jak se bavit a jak si něco náležitě užít.

I can't save me

26. května 2013 v 0:38 | Beornottobe
Nikdy nebudu schopná jít dobrovolně na městské slavnosti, kde mě absolutně NIC nezajímá, mezi desetitisíce lidí a prodírat se těmi davy. Nikdy nebudu schopná dělat, že se bavím, když se nebavím. Nikdy nebudu schopná být v pohodě, když kolem mě prochází tolik lidí. Nikdy nebudu schopná být otevřená, sdílná.
Nikdy nebudu schopná smířit se se skutečností, že na téhle planetě budu muset ještě několik let vydržet a čelit hodně věcem, které budu nesnášet a které nebudu schopná dělat...

A vždycky budu nesnášet, když se mě někdo bude snažit přesvědčit, ať se bavím, když jsem v prostředí, kde to nejde, ani kdybych se na hlavu postavila. Když se mě někdo bude snažit přesvědčit, ať si hraju na něco, co nejsem. Když mi bude vnucovat svůj pohled na věc a nikdy nepochopí ten můj. A poslouchat komentování vaší nálady je taky bájo, zaručeně to tu náladu zvedne, má to velkej efekt. Asi stejnej jako když člověku v depresi řeknete, že je jenom línej a ať se sebou začne něco dělat a vzchopí se nebo když klaustrofobikovi řeknete, že je magor, když se bojí v uzavřený místnosti.

So shut your mouth and smile!

24. května 2013 v 23:01 | Beornottobe
Dnešek se povedl.
Je to po dlouhý době, co zas můžu říct, že celý den byl fajn...:)

Ráno začínala škola až v 9, takže jsem se krásně vyspala. Také jsem včera usla už ve 23h při učení, takže jsem ani nijak neponocovala a tudíž netrpěla spánkovým deficitem. Psali jsme slepou mapu ze zeměpisu, na státy Evropy, což je snad ta nejlehčí slepá mapa, jakou jsme psát mohli, takže učení na ní mi zabralo jen pár minut a dostala jsem z ní za 1.

Poté jsme se byli fotit, což už bylo mírně otravnější, ale dalo se to snést a jen doufám, že zas nedostanu fotku, kde jsem zrovna mrkla (jako asi před 2 rokama :D sice to nebyla ta hlavní celotřídní fotka, ale jen fotka s holkama, ale stejně, když tam máte zavřený oči, tak je to fakt boží -.- ...nehledě na to, když vás fotí třeba 3x, ale pak dají vyvolat jen tu jednu fotku, kde vy zrovna "spíte", to pak máte chuť jim za to velmi poděkovat :D).

A proti proudu veslovat se namáhaj...

22. května 2013 v 15:15 | Beornottobe
Nikdy se mi nepodařilo tak rychle vstát z postele a dorazit do školy jako právě dneska. Paradoxem zůstává, že budík jsem měla nastavenej o půl hodiny dříve než normálně (tedy na půl 7), abych si ještě mohla zopakovat zeměpis...nějakym záhadnym způsobem jsem neslyšela ani jedno zazvonění z těch minimálně 20 (protože mám nastavený 3 budíky a ty se ještě maj opakovat), navíc se mi zdál strašně živej sen, kterej asi nechtěl, abych šla do školy a držel mě ve svých spárech! Občas se vážně divím, jaké hlouposti se mi zdají - jak se dokáže spojit dvacet různých věcí, co se udávají ve vašem životě, v jeden jedinej bláznivej sen...

Moje oči se otevřely přesně v 7.45 a při zjištění, kolik to vlastně je, jsem se zmohla jen na jednu krásnou nadávku a začla jsem pospíchat s myšlenkou, že to stejně v životě nemůžu stihnout. Ale opak je pravdou a mně se nějakym záhadnym způsobem podařilo v 7.50 opustit dům a dorazit do třídy jen pár minut (snad 3?) po zvonění. Učitel si před třídou ještě povídal s jinym učitelem, takže pohodička! :D A z tý písemky jsem, i přesto, že jsem si to celý přečíst nestihla, dostala za 1, tudíž alespoň chvíli za dnešek jsem mohla být spokojena.
 
 

Reklama